Věrozvěst dlouhověkosti Petr Šrámek

Co si vlastně po pojmem dlouhověkost – longevity – představit?
Je potřeba vysvětlit, že nemluvíme o dlouhověkosti ve smyslu nastavování naší doby dožití. Nikdo nestojí o to, aby když je starý a nemohoucí, byl nemohoucí ještě déle, než je tomu dnes. Stejně tak se nebavíme o věcech typu nesmrtelnost, protože to je natolik mimo to, kam dnes vidíme, že to vůbec nemá smysl řešit.
To, co má obrovský smysl řešit, je expanze té zdravé části života. To znamená věku, ve kterém jsme plně produktivní, nejsme ničím omezení a vlastně můžeme být i šťastní. Samozřejmě v závislosti na dalších okolnostech, kterými procházíme. Na to se člověk musí dívat celostně, takže nejde jen o to, jestli máme, nebo nemáme nějakou nemoc, jde i o mentální nastavení, sociální kontakty, práci. Ty věci fungují všechny dohromady, navzájem se ovlivňují.

Co role technologií?
Když mluvíme o technologiích, tak je chápeme v širším slova smyslu. Technologie si nemusíme představovat jako něco technického ze šroubků nebo z počítačů. Spíš je to způsob, jak něčemu pomoci nějakým nástrojem, a ten nástroj může být klidně virtuální.
Tou technologií může být i způsob psychologické pomoci – koučinku. To je oblast, která se velice rozvíjí, protože vyhoření a psychické problémy jsou dnes určitou epidemií celosvětově.
A ty technologie začínají pomáhat, protože zpřístupňují řešení anebo mohou být i daleko více k dispozici těm, kteří je potřebují. My technologie vidíme jako určité stavební kameny nebo dílčí nástroje, které je možné skládat do unikátního fungujícího celku na míru konkrétnímu jednotlivci. Tam vidíme hlavní cestu ke zlepšení zdraví.

Vidíte velký potenciál v personalizaci?
My dokonce personalizaci vidíme jako jedinou možnou cestu, pokud se chceme bavit o nějakém výraznějším zlepšení. Když se to vezme nepersonalizovaně, tak lze říct: nekuřte, nepijte, jezte o něco méně, hýbejte se. To je tak asi všechno, co je univerzální. Všechno ostatní už začíná být individuální s tím, že čím víc se chci zlepšit, tím víc musím jít na úroveň personalizace.

Kde jsou ve světě v oblasti dlouhověkosti nejdál?
Asi 70 % startupů je ve Spojených státech, kde logicky největší koncentrace je v Bostonu a potom v Kalifornii. No a pak je to Velká Británie, což je možná dalších 20 %, zbytek je jinde ve světě.

Nejvyššího věku se dožívají lidé ze zemí jako Japonsko, Singapur, Jižní Korea, Švýcarsko, Španělsko, Hongkong, Monako. Jsou to vesměs bohaté země. Může hrát roli i určitá střídmost podmíněná kulturně?
Spekuluje se o tom, ale neexistuje jen jeden hlavní faktor, je to souhrn faktorů. Je potřeba ve statistikách eliminovat malé lokality typu Monaka, kde je nějaká umělá koncentrace. V Monaku se sejde netypická skupina. Z toho nelze specificky usuzovat. Když vezmeme Japonsko, roli hraje střídmost čili omezení kalorií. Pomáhá tedy určitá specifická dieta, což je buď převaha mořských produktů, nebo středomořská kuchyně. Hrají v tom roli i genetické faktory a někde můžou hrát větší roli. Stárnutí je strašně složitý proces, který se nám jeví jako jedno číslo, ale těch vstupů je hrozně moc.

Většina lidí ví, co by měli pro zdraví dělat. Zmínil jste, že nemají kouřit, přejídat se a tak dál. To všichni vědí, ale přesto to nedělají. Není tedy největší překážkou pro úspěch vašeho snažení psychologická stránka? Proč to lidé nedělají, když vědí, že by to pro ně bylo dobře?
Základní problém je vědět, jak definovat to „dobře“. Dneska si běžný člověk pod „dobře“ představí „možná budu o něco zdravější“, ale prakticky nikdo neví o tom, že s tím skutečně může zpomalit rychlost svého stárnutí. To se neví. Přitom je to podložený fakt, ale není rozšířen.

Myslíte, že největší problém je, že lidé nevědí, kolik výhod jim to ve skutečnosti přinese?
Je to tak. Každý, když má něco udělat, poměřuje cenu a výkon. To znamená, co ho to bude stát a co mu to přinese. Stát ho to bude – minimálně, než si na to zvykne – velký diskomfort a přinese mu to něco, co je ve vzdálené budoucnosti. A navíc slyšel takové to „děda kouřil a byl tady do devadesáti“. Takže každý diskontuje ten budoucí efekt a ve finále mu vyjde, že se na to může vykašlat a nic nedělat.

Může něco lépe vysvětlovat stát?
Osvětu ze strany formálních autorit bych pokládal spíš za kontraproduktivní. Může naopak odradit množství lidí, protože si řeknou „to je něco, co je určitě naopak“. Já si myslím, že tou správnou osvětou je spíš cesta přes pozitivní příklady influencerů. To jsou lidi jako Tom Cruise, kteří na svůj věk vypadají velmi dobře a jsou schopni demonstrovat, že ono to vlastně jde, což je ta pozitivní motivace. Ale pak je tady i ta negativní, kdy objektivně se zdraví populace zhoršuje. Jenom díky tomu, že se investuje čím dál více do zdravotnictví, které se to snaží řešit, je to trochu schované.

Kam se společnost jako ta naše posune za 5, 10, 20 let?
Technologie opravdu postupují velmi rychle a pro celou řadu onemocnění bude existovat řešení. A ta řešení v těch raných fázích bohužel nebudou levná, což bude znamenat, že se ve společnosti začnou rozevírat nůžky ještě mnohem více, než se rozevírají teď. To znamená, že se bude rozšiřovat populace, která do toho bude naskakovat a bude opravdu zdravá, bude vypadat dobře a bude na tom líp a líp.
A pak bude existovat populace, která buď na to ekonomicky nedosáhne, nebo nebude ve fázi, že by šla přesvědčit k tomu, dělat víc pro své zdraví, a bude to svádět na ty ostatní. Osobně neznám jinou cestu než ještě více urychlit ty metody řešení problémů a zavádět je levněji. Už dnes víme, jaké negativní dopady mají určité látky, určité ultraprocesované potraviny, cukr a podobné věci. Nejvíce je kupují právě ty skupiny obyvatel, které tím pak nejvíce trpí.

Zpátky do osobní roviny. Co vy osobně děláte pro svou dlouhověkost? Předpokládám, že pod svícnem není tma…
Dokonce naopak, protože já jsem trošku pokusný králík, takže tím chci zároveň varovat, že nemůžu sloužit jako nějaký příklad. Ale nejsem pokusný králík v tom smyslu, že bych byl šílený biohacker nebo ultrasportovec. Mám spousty pracovních úkolů a nemám neomezeně času a prostředků, které bych tomu mohl věnovat, takže se snažím nacházet časové a nákladové optimum. V dlouhověkosti hraje velkou roli, že člověk investuje do svého zdraví, což také znamená, že minimalizuje rizikové chování.

Lidem se i při věku, kterého se dožívají dnes, ne vždy daří naplnit život smysluplně.
Nebude to ještě těžší, když budou žít déle?
Já bych se na to díval z jiného úhlu pohledu. Jestli se to někomu nepovedlo doteď, může získat víc času, aby se mu to povedlo. Když je člověk zdravý a není omezený ani kognitivně, tak neustále rozvíjí své schopnosti, kumuluje znalosti, zkušenosti. Čili zvyšuje své předpoklady, že může udělat něco dobrého.
Navíc mám takový subjektivní pocit, že člověk opakovaně dospívá. Nějak dospěl ve 20, pak se něco přepnulo ve 30, ve 40 se trochu oklepal a teď v 50 mám pocit, že jsem konečně zase dospěl. Člověk získává nový nadhled. Má to řadu biologických důvodů, člověk je schopen se více soustředit a vnímat tu podrobnost a komplexitu, že to není tak černobílé. Takže je schopen daleko líp určité věci vyhodnocovat. No a tohle se zlepšuje.
Jenom tím, že začínáme být nemocní a omezení nějakým třeba i nervovým onemocněním typu Alzheimer a podobně, se to pak redukuje. Takže když eliminujeme ta omezení, věřím, že můžeme mít úplně super generaci lidí ve věku 70, 80, 90 let, kterým to bude myslet špičkově. Většina lidí může mít druhou, třetí, čtvrtou kariéru a daleko větší prostor najít ten smysl života.

Kolika let byste se chtěl ve zdraví dožít?
Já bych mohl odpovědět záludně, tím, že bych řekl do maxima, dokud tam bude zdraví.

To je taková matematická odpověď…
Já si myslím, že když se někdo začne věnovat dlouhověkosti mezi čtyřicítkou a šedesátkou, tak má velkou naději, že ten svůj dobrý stav nebo stav, kdy ještě necítí omezení, může udržet do stovky.