Do Národního muzea zašel běžný člověk maximálně dvakrát za život. Kdo by se také hrnul na minerály ve skříních a vycpané šelmy na umělém trávníku? Během rekonstrukce historické budovy z něj ale ředitel Michal Lukeš se svým týmem vytvořili moderní instituci, která sází na mobilní aplikaci, rozšířenou realitu a myslí deset let dopředu. A návštěvníky to baví. Odměňují muzeum více než dvojnásobnou návštěvností.
Rekonstrukce historické budovy byla příležitostí, jak se zamyslet nad celým konceptem muzea. Vy jste ji podle všeho dobře využili…
Když jsem nastoupil, říkalo se, že do Národního muzea jde člověk dvakrát za život. Poprvé ho přivede tatínek či maminka podívat se na velrybu a podruhé na velrybu vezme zase on svoje děti. My ale chtěli, aby se k nám návštěvníci vraceli, a proto jsme jim vedle moderních expozic a přidané hodnoty poznání museli nabídnout takový servis, jaký najdou u jiných volnočasových aktivit. Například restaurace, kde se můžou občerstvit, obchody se suvenýry, interaktivní prvky, které zabaví děti, nebo programy pro školy.
Mysleli jsme třeba i na perfektní úklid, protože nic vás nedokáže tak otrávit jako špinavé záchody. Věnovali jsme se i vyškolení personálu, který se musí chovat vstřícně a mít přehled o všem, co se v muzeu děje. Zároveň jsme vytvořili IT velín, který hlídá, aby všechny technologie, obrazovky, světla a reproduktory fungovaly.
Ze svých návštěv Národního muzea si pamatuji nekonečné řady skříní s minerály a vycpaná zvířátka na umělém trávníku. Jak jste pojali expozice?
Národní muzeum nikdy nemělo kompletní expozice. Jsme unikátní ve svém historicko-přírodovědném zaměření, ale návštěvníci u nás našli jen různě staré expozice zvířat, archeologie, fosilií a minerálů. Historii u nás mohli poznávat jen na dočasných výstavách. Nyní máme historii a přírodu půl na půl. Návštěvníci si u nás mohou projít expozice Okna do pravěku, Zázraky evoluce, Dějiny a Dějiny 20. století a sály minerálů. Chystáme expozici Lidé, která bude historicko-antropologická, a celou řadu dalších výstav a projektů. Návštěvník poprvé získává komplexní představu, čemu všemu se věnujeme a jak bohaté máme sbírky.
„Vyvinuli jsme unikátní systém instalace exponátů. Soustředili jsme se také na design a světlo, aby si návštěvník odnesl nejen zajímavé poznatky, ale i silný celkový zážitek a emoci.“
Jak se změnila podoba samotných expozic?
Při přípravě expozic jsme vyrobili spoustu nových preparátů a modelů a vystavili mnoho nových exponátů. Ale hlavně jsme expozice a výstavy pojali jinak. Přistoupili jsme k nim zcela novým způsobem, vyvinuli jsme unikátní systém instalace exponátů. Soustředili jsme se také na design a světlo, aby si návštěvník odnesl nejen zajímavé poznatky, ale i silný celkový zážitek a emoci.
Mysleli jsme rovněž na poutavost textů. Člověk je tvor zvídavý, ale informace mu musíme podávat záživnou formou, takže naše texty procházely opakovaným přepisováním. Jejich obsah nejprve vytvořil odborník, například paleontolog nebo historik. Pak texty doladili žurnalisté, aby byly srozumitelné a záživné i pro laiky.
Máte mobilní aplikaci, která si od uživatelů získala skvělé hodnocení. Jak vám s expozicemi pomohly technologie?
Nové technologie nám pomohly opravdu hodně. Už jsme nemuseli jen tisknout popisky a lepit je na vitríny. Opatřit výstavy tablety a obrazovkami jsme nechtěli, protože moderní technologie rychle zastarávají. Jeden rok bychom byli moderní, ale za pár let už zastaralí. Když jsme začínali o expozicích přemýšlet, byla nemodernější technologií 3D kina, a kde je jim teď konec?! Proto jsme vsadili na mobilní aplikaci, která není jen nástrojem usnadňujícím koupi vstupenky. Naše aplikace nabízí i audioprůvodce a další rozšiřující informace, aby si každý návštěvník prošel výstavy ve svém tempu a v detailu, v jakém chce.
Inspirovali jste se při tvorbě aplikace u zahraničních muzeí?
Ano, inspirovali jsme se například v Rijksmuseum v Amsterdamu, ve světových přírodovědeckých muzeích nebo v Muzeu moderního umění v New Yorku. Ale šli jsme i vlastní cestou, protože na světě vlastně neexistuje muzeum, které by bylo zcela stejné jako to naše.
„V rozšířené realitě připravujeme středověkou bitvu a „oživnutí“ slavných osobností. A ve dvoraně, kde je kavárna, plánujeme rozpohybovat dinosaury.“
V aplikaci máte i rozšířenou realitu, díky níž uvidí návštěvníci velrybu v její původní majestátnosti. Máte s rozšířenou realitou další plány?
Aktuálně v ní připravujeme středověkou bitvu a „oživnutí“ slavných osobností v panteonu. A ve dvoraně, kde je kavárna, plánujeme rozpohybovat dinosaury, takže si budete moci vychutnat kávu, zatímco vaše děti budou pozorovat dinosaury.
Co kromě rozšířené reality si u vás dětští návštěvníci užijí?
Nyní na jaře otevřeme Dětské muzeum, kde budou děti školkového a mladšího školního věku formou hry poznávat svět a rozvíjet své dovednosti. Jedná se o unikátní koncept založený na deseti historických i přírodovědných tématech, která budou prezentována prostřednictvím interaktivních exponátů, sbírkových předmětů a moderních technologií.
Dělat reklamní kampaně pro teenagery už nemá cenu. My musíme učit děti od útlého věku, že muzeum je s troškou nadsázky „cool instituce“, ze které si pověsí něco na instáč a udělají tiktokové video. Prostě instituce, kam chtějí samy jít. Za nejhorší variantu považuji to, když je k návštěvě přemluví rodiče a budou je nutit koukat na pro ně nudné kameny. Pak už sem v životě nepůjdou.
Když se řekne Národní muzeum, většina lidí si vybaví historickou budovu. K muzeu ale patří i Národní památník na Vítkově nebo České muzeum hudby. Necítí se tyto objekty trochu zastíněné?
Je pravda, že návštěvnost těchto menších muzeí je oproti komplexu na Václavském náměstí podstatně menší. Proto chceme dát malým muzeím autonomii a zodpovědnost, aby si marketing dělala sama a nebyla tolik ve stínu historické budovy.
Také chystáme rekonstrukci Náprstkova muzea a rozšíření Českého muzea hudby, ve kterém chceme udělat expozici interaktivnější. Myslíme samozřejmě i na další objekty.
„S Mongolskem jednáme o zapůjčení dinosauřích fosilií a s Tchaj-wanem o sbírkách čínských císařů.“
Velkým lákadlem muzea jsou i přechodné výstavy, například Sluneční králové. Plánujete v nejbližší době představit podobné hity?
Dočasné výstavy jsou pro nás velice důležité. Národní muzeum má totiž ve svých sbírkách okolo dvaceti milionů předmětů a ve stálých expozicích není vystaveno ani 100 tisíc z nich. Chceme návštěvníkům ukazovat bohatství našich sbírek, proto dočasné výstavy potřebujeme.
Prostřednictvím výstav chceme také lákat nové návštěvníky z domova i z ciziny, a proto plánujeme do Prahy přivážet i unikátní výstavy ze zahraničí. Jednáme i o zápůjčkách výjimečných exponátů z celého světa. Po veleúspěšných Slunečních králích v tomto roce otevřeme s kolegy z Bavorska společnou výstavu Baroko v Bavorsku a Čechách. Od května ji lidé budou moci navštívit v Řezně a od prosince pak v Praze v naší historické budově. S Mongolskem jednáme o zapůjčení dinosauřích fosilií a s Tchaj-wanem o sbírkách čínských císařů. Pro tyto účely jsme v přízemí muzea vybudovali špičkově zabezpečené výstavní sály.
Na závěr mi dovolte osobnější otázku: Jak jste se z dokumentátora novodobých dějin stal nejmladším ředitelem kulturní instituce v Česku?
V Národním muzeu jsem začal pracovat po maturitě v roce 1993, letos to tedy bude již 30 let. Během práce v muzeu jsem pak studoval vysokou školu, manažerské dovednosti získával v divadle a jako doktorand začal i vyučovat. Docela brzy jsem tak získal zajímavou praxi a celou řadu zkušeností. V roce 2001 odcházel do důchodu můj předchůdce ve funkci a moji kolegové z muzea mě přemluvili, abych se přihlásil do výběrového řízení. Mou ambicí bylo nejen opravit rozpadající se muzejní budovy, zlepšit uložení sbírek a péči o ně, ale především z Národního muzea udělat otevřenou, návštěvnicky atraktivní a moderní instituci. Výběrové řízení jsem vyhrál a v roce 2002 byl jmenován ředitelem. A to, co jsem tenkrát slíbil, se snad i podařilo splnit.
Národní muzeum
Národní muzeum bylo založeno v roce 1818. Zaměřuje se na přírodovědné, historické a umělecké obory. Své sbírky spravuje a vystavuje v komplexech na Václavském náměstí v Praze, v Českém muzeu hudby, Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, Národopisném muzeu a Národním památníku na Vítkově. Stará se také o řadu památníků, například Jana Palacha nebo Jaroslava Ježka.
Michal Lukeš
Vystudoval moderní české a slovenské dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
V roce 1993 nastoupil do Národního muzea, kde až do roku 1997 pracoval jako dokumentátor oddělení novodobých českých dějin. V letech 1998–2001 byl náměstkem ředitele Divadla bez zábradlí. V roce 2002, ve svých 26 letech, byl jmenován ředitelem Národního muzea. Prosadil rekonstrukci historické budovy na Václavském náměstí a zajistil na ni finance. Pro Národní muzeum získal i budovu bývalého Federálního shromáždění.
