Pro mnoho dětí je tělocvik jediným pohybem, proto musí nabízet pestré aktivity a dovolit ventilovat emoce, říká bývalá profesionální hráčka basketbalu, trenérka a učitelka Kateřina Zavázalová. V rozhovoru mimo jiné nabízí recept, jak potomky zvednout od mobilů a nadchnout je pro sport.
Na prvním stupni jsme téměř každou hodinu tělocviku hráli vybíjenou. Znechutilo mi ji to na celý život. Jak by měl vypadat dobře odučený tělocvik?
Tělocvikář je vlastně všestranný trenér. Jeho posláním by mělo být pomoci dětem vytvořit si kladný vztah ke sportu, aby byly zdravější a spokojenější. Naše generace trávila hodně času venku, ale dnešní děti si nejdou zakopat s kamarády na hřiště. Pro část z nich je tělocvik jediným pohybem, a proto musí být kvalitní. Když jim učitel jen hodí balon, tak je to nikam neposouvá. Hlavně ve zlatém věku motoriky, což je od osmi do jedenácti let, si děti rychle osvojují pohybové vzorce, jsou jako houby. Když toto období prošvihnou, tak to později už těžko doženou.
„Pro část dnešních dětí je tělocvik jediným pohybem, a proto musí být kvalitní.“
Jak vypadají vaše hodiny tělocviku?
Děláme od všech sportů trochu, tak aby žáci během školního roku s přihlédnutím k věku a učebnímu plánu získávali všechny pohybové vzorce. V zimě děláme gymnastiku, úpolové sporty, florbal a míčové hry. Když jsme venku, přichází na řadu atletika, běhy a skoky, venkovní hry i netradiční sporty. Zároveň se snažím vždy oživit výuku nějakým posilováním, cvičením na stabilitu, postřeh a rozvoj kognitivních funkcí. Žáci na prvním stupni potřebují ventilovat emoce, takže se snažím být co nejvíce součástí hodiny, ať už si zasoutěžíme, nebo zahrajeme společně na babu. Děti se pořádně zasmějí a odnesou si z hodiny nové dovednosti i zážitek. Učitel tělocviku musí být podle mě tak trochu komik. Důležité také je, aby děti byly v pohybu co nejdelší dobu a například nečekaly dlouho v řadě, protože pokud se nudí, zlobí.
Na svém instagramovém účtu Library of exercises ukazujete nápadité a zábavné cviky, které zlepšují koordinaci, rychlost, obratnost… Děti si „hrají“ na koně, cirkusáky nebo kameny, které nejdou převalit. Jak vás napadlo takový účet vytvořit?
Cílem je především zjednodušit přípravu tělocvikářů a trenérů. A když už něco takového tvořím, tak proč se o to nepodělit s ostatními? Pomocí Library of exercises bych ráda vytvořila komunitu učitelů a trenérů, kteří chtějí především zatraktivnit hodiny tělocviku, zlepšovat pohybové dovednosti dětí a inspirovat je, jak na to. Stačí jen otevřít instagram, zaskrolovat a hned vidíte, co se může do dané vyučovací hodiny nebo tréninku hodit…
„Ptám se žáků, jak by se dal cvik dělat jinak. Díky tomu se cítí do hodin více zapojení.“
Kde berete inspiraci na cviky vy?
Hlavně v Jižní Americe a Asii. Například brazilští a japonští trenéři bývají celkem sdílní, hlavně na instagramu. Když vidím nějaké jejich cvičení, přizpůsobím si jej pro naše podmínky a věk dětí. Někdy mě napadne rovnou i jeho modifikace. Během tělocviku se pak ptám i samotných žáků, jak se jim cvik líbí a jak by se dal dělat ještě jinak. Díky tomu se cítí do hodin více zapojení. Také čerpám z vlastní basketbalové kariéry, vzdělávacích seminářů nebo knih.
Diagnostikujete predispozice dětí pro různé druhy sportů. Na co všechno se díváte?
Nutno říct, že diagnostiku mám jako hobby. Nejsem na ni odborník, ale prošla jsem kurzem. Při diagnostice posuzuji výsledky dítěte ve cvicích na koordinaci, rychlost, vytrvalost atd. Žáka potřebuji ale sledovat i během celého roku, protože zrovna může mít dobrý, nebo špatný den. Dívám se i na konstituci těla. Například dlouhé paže a široký hrudník mívají plavci. Pokud má žák dlouhé chodidlo, bude v dospělosti vysoký a dobře mu půjdou míčovky jako volejbal nebo basketbal. Drobné děťátko může vynikat v gymnastice, svalovci jsou zase perfektní na bojové sporty. Kromě konstituce je důležitá i povaha dítka. Ta se ale většinou ustálí až na druhém stupni. Týmový hráč nechce vynikat a rád spolupracuje. Žák, který zvládne tlak ustát sám, inklinuje k individuálnímu sportu.
„Je důležitá i povaha dítka. Týmový hráč rád spolupracuje. Jiný inklinuje k individuálnímu sportu.“
Jak přesná diagnostika je?
Samozřejmě to nejde říct s jistotou. Já můžu rodičům poradit, ať zkusí dítě dát na plavání, ale ono se bude například bát hloubky. Dalším faktorem může být i puberta, během které se mohou vlivem hormonů rozvinout úplně jiné schopnosti a z plavce může být třeba dobrý běžec. Také ne každé zlepšení znamená talent. Například na začátku roku žák uběhne stovku za 15 vteřin a na konci za 13. Dítě se ale vyvíjí s věkem, takže se může jednat jen o rychlou akceleraci. Co když za ten rok jen hodně vyrostlo? Přihlédnout se musí i k rozdílu mezi biologickým a kalendářním věkem. Nemůžeme porovnávat všechny děti ročníku 2015 stejně. Lednové dítě je téměř o rok dál než jeho spolužák narozený v prosinci. Ročník, dokonce i kvartál může dělat velký rozdíl.
Ani vlohy ale nezaručí, že dítě daný sport bude bavit a vydrží u něj. Co dalšího zohlednit, když vybíráme, na jaký pohybový kroužek dítě zapsat?
Hlavně ho to musí bavit. Můj názor je, že dítě do deseti let může dělat dva tři odlišné sporty zároveň – třeba jeden individuální a jeden kolektivní. Získá pohybové vzorce z různých sportů a pak se teprve může specializovat. Pokud dítko dělá atletiku, gymnastiku, míčový sport a s rodiči plave a jezdí na kole, tak v deseti letech začne hrát florbal a za dva roky bude lepší než jeho spoluhráči, kteří ho trénují už pět let. Investice do pohybové zdatnosti a nepřetěžování určitých svalových partií se zúročí často až na druhém stupni nebo na střední škole.
„Ne každé zlepšení znamená talent. Dítě se vyvíjí s věkem, takže se může jednat jen o rychlou akceleraci.“
Výhradní sport až od deseti let? To mě překvapuje…
Ve zlatém věku motoriky potřebují děti získávat co nejvíce zkušeností – zkoušet různé sporty, poznávat své schopnosti. S výběrem jednoho sportu tak není kam spěchat. U míčových sportů to lze určitě, protože dítě se díky všestrannosti dokáže rychle adaptovat a naučit nové věci. Samozřejmě jsou ale i sporty jako gymnastika nebo hokej, kde je nutný začátek již v předškolním věku.
Dnes je trendy pořizovat do pokojíčků žebřiny, trojúhelníky či balanční kameny. Jaké pomůcky byste pořídila svým dětem?
Určitě něco na trénování rovnováhy, například balanční čočky. Super jsou i pomůcky na šplhání a houpání nebo obyčejné švihadlo. O vztahu dítěte ke sportu vždy rozhoduje rodič, takže jakákoliv fyzická aktivita je vítána. Běžte společně na brusle, kolo, procházku se psem nebo sportovní zápas.
„Ve zlatém věku motoriky potřebují děti zkoušet různé sporty. S výběrem jednoho není kam spěchat.“
Jak mohou ministerstvo školství nebo školy samotné přispět k tomu, aby se děti více hýbaly?
Více pohybu by se dalo zařadit do družin a stát by mohl dotovat více kroužků ve školách. Četla jsem výzkum, že zabezpečení rodiče z měst mají pohybově zdatnější děti. Mohou si dovolit dva tři kroužky zaplatit. Žáci se mohou hýbat také o přestávkách a volných hodinách. My máme ve škole třeba ping-pong, stolní fotbálek a plánujeme další rozšíření, například reakční světýlka, která trénují pohotovost. Stačí ale i málo – nakreslit na zem panáka a na zeď branku nebo terč, na který se bude házet molitanovým míčkem.
Vyzkoušela jste více sportů. Čím si vás získal zrovna basketbal?
Ke sportu jsem byla vedena už odmala. Taťka hrál hokej a fotbal, mamka zase lyžovala. Dohromady jsme chodili bruslit a na kolo. Sportovní kroužky jsem si ale vybírala sama. Kamarádka ve třídě chodila na basket, tak jsem ve třetí třídě začala taky a vydržela u něj krásných dvacet let. A čím si mě získal? Myslím, že týmovostí. Já osobnostně nejsem individuální sportovec. Potřebuji vedle sebe někoho, s kým mohu všechno sdílet, prožívat výhry i prohry.
„Jednou vám tleskají, příště prohrajete a stydíte se i před rodiči. Ustát takový tlak vás mentálně posílí.“
Neměla jste pocit, že kvůli profesionální kariéře o něco přicházíte?
Ne, vždy jsem raději chodila na basket, než dělala cokoliv jiného. Mě to tak moc bavilo, že jsem nepotřebovala nic jiného.
Jaké schopnosti vám do života přinesl profesionální sport?
Jednou vám lidé tleskají a jste za hvězdu, příště prohrajete a stydíte se za svůj výkon i před vlastními rodiči. Ustát takový tlak vás mentálně posílí. Ke sportu na vrcholové úrovni potřebujete disciplínu a cílevědomost. Už nemůžete, bolí to, ale vy musíte a chcete pokračovat. Když pak uspějete, je to balzám na duši. Díky sportu jsem tím, kým jsem.
Kateřina Zavázalová
Bývalá profesionální hráčka basketbalu a reprezentantka České republiky. Působí jako učitelka na základní škole a zároveň jako trenérka mládežnických basketbalových týmů. Je spolumajitelkou Dětské sportovní akademie, která děti vede k všestrannému rozvoji pohybových schopností. Na instagramu založila knihovnu originálních rozcviček Library of exercises, která má desítky tisíc sledujících.
