To je název druhé kapitoly knihy Mojmíra Hampla Pro Čechy je nebe nízko. Pochází z ní také tento úryvek.
Dostal jsem onehdy zajímavý úkol. Měl jsem větší skupině zahraničních manažerů a ředitelů kdečeho na samý úvod jejich několikadenní konference představit stručně naši zemi. Stručně znamenalo podle organizátorů během patnácti minut. Jen pro kontext, tato skupinka vesměs inteligentních lidí se scházívá na různých místech Evropy a pro onen rok si vybrala Prahu. Bylo zřejmé, že jsou to lidé, kteří srovnávají, pozorují, hodnotí a dělají si názor.
Inu, byla to výzva. Koneckonců zkuste se sami nejdřív na chvilku zamyslet, jak byste se s takovým úkolem popasovali. Já to pojal asi takhle.
„Česko je zemí, kde se prostě vše vyrábí.“
Nechci a nebudu tomuto ctěnému a vzdělanému publiku dlouze opakovat, co už nejspíš zná. Jsem si téměř jistý, že většina z vás slyšela o Václavu Havlovi. Nebo že jste jako vesměs soutěživí lidé nepřehlédli úspěchy českých či v Česku narozených a odchovaných sportovních hvězd v tak rozličných disciplínách jako je tenis, lední hokej nebo fotbal. Jména jako Kvitová, Navrátilová, Lendl, Čech, Rosický nebo Nedvěd nebo řadě z vás nebudou zcela neznámá. Jejich nepřehlédnutelné výkony ve sportech, kde je celosvětová konkurence velmi silná, jsou samy o sobě slušným úspěchem pro zemi, která má pouhých deset a půl milionu obyvatel, tedy na displeji kalkulačky nepostřehnutelnou jednu desetinu procenta světové populace.
Ale opakuji, asi vás nezajímá, co už víte. Zkusím tedy naopak dodat pár věcí, které zatím možná nevíte. Česká republika jako země, kde byl vynalezen celosvětově proslulý a neustále napodobovaný ležák plzeňského typu, má stále nejvyšší spotřebu piva na hlavu. Přes 140 litrů na každého jednoho obyvatele. Zástupy pivachtivých turistů v Praze a celém Česku určitě této impresivní statistice pomáhají. Česko má k tomu pořád – i přes pokles v posledních letech – také nejvyšší doloženou konzumaci vepřového masa na hlavu. V tomto ukazateli ale soutěžíme s Čínou.
Netušíte zřejmě, že podle některých evropských statistik, které ale nejsou tak spolehlivé, jako třeba data o populaci, je v Česku nejvyšší počet zahradních bazénů na hlavu v celé Evropě. Zatímco v sousedním bohatém Německu připadá jeden bazén na zhruba 103 obyvatel, u nás jen na nějakých 50. Pokud tomu nevěříte, jako anekdotická evidence vám může posloužit výhled z okénka vašeho letadla na okolí Prahy, až budete opouštět ranvej v Ruzyni. Za dobrého počasí si zkuste udělat prosté optické srovnání s jinými metropolemi Evropy.
Přesvědčivé vysvětlení toho srovnání s Německem úplně nemám – snad hraje roli to, že Češi bydlí mnohem více ve vlastním, zatímco Němci mnohem více v nájemním bydlení. Bazén je často bonus, který si pořizujeme k obydlí, které nám skutečně patří. Ale snad to prostě něco říká i o našem životním stylu: dobré pivo, pořádný kus masa a k tomu koupání. Spousta Čechů by možná řekla, že právě to je pořádný základ pohodového života a relaxovaného přístupu k němu i k celému světu. A slovo pohoda je u nás důležité, na to upozorňuji.
Ale to by byla jen zjednodušená karikatura. Pojďme proto dále. Česko je zemí s dlouhou a opravdu hluboce zakořeněnou tradicí výrobního, zpracovatelského průmyslu a produkce všeho druhu. Ta sahá hluboko do 19. století (vlastně spíš ještě o kus dál), kdy zrovna české země byly skutečným průmyslovým motorem celé někdejší Rakouské a později Rakousko-uherské monarchie. Právě na tomto území se soustředily téměř tři čtvrtiny veškerého průmyslu mocnářství. Továrenská a výrobní tradice přežila všechny válečné a totalitní hrůzy dvacátého století, které si na naší zemi vybraly svou krutou daň a zůstala naším poznávacím znamením až dodnes. I dnes je tak Česká republika zemí, která průběžně soupeří o první místo nejprůmyslovější země celé Evropské unie a předbíhá tak v této charakteristice i sousední Německo, se kterým se rádi a často srovnáváme, jak už jste asi pochopili.
Chcete-li praktický příklad, pak si stačí uvědomit, že Česká republika, přepočteno na hlavu, je druhým největším výrobcem automobilů na světě. Se 133 vozy na 1000 obyvatel za sebou nechává takové automobilové titány jako je Japonsko, Jižní Korea, Spojené státy nebo opět Německo. A co víc. Jediným, kdo v tomto ukazateli naši zemi poráží, je sousední Slovensko. Vezměte někdejší Československo dohromady a máte spolehlivě světového hegemona v produkci aut vzhledem k velikosti populace. Takže kdykoli budete řídit svoji Škodu, nebo Hyundai, Peugeot či Kiu, Volkswagen nebo i Porsche, nebuďte překvapeni, že mohlo být vyrobeno v dosahu tří set kilometrů od Prahy, tedy místa, kde se právě nalézáte. Koneckonců, Ferdinand Porsche, zakladatel této slavné a drahé značky a autor fenomenálního vozu, který dodnes potkáváte na silnicích a říkáte mu Volkswagen Brouk, se narodil ve Vratislavicích nad Nisou. To je 80 kilometrů severně od českého hlavního města.
Mnoho mých přátel a známých v průmyslu říká, že je Česko zemí, kde se prostě vše vyrábí. Od ultralehkých letadel, turbín, aut, autobusů a lokomotiv přes obráběcí stroje, motory, zdravotní techniku či zbraně až po ložiska, dalekohledy, kartáče a jehly. Ale třeba i chytré nehmotné produkty jako software či počítačové hry. Pokud si chráníte svůj počítač pro virům, je vysoká pravděpodobnost, že narazíte na nástroje světově úspěšné firmy Avast. A hrajete-li na počítači hry všeho druhu, což já tedy bohužel ne, vězte, že Česko je pro jejich vývoj a produkci země zaslíbená.
Prostě: ať potřebujete cokoli, většinou najdete alespoň jeden závod, který to dokáže vyrobit. Kdosi mi tvrdil, že snad jedinou výjimkou jsou rentgenové přístroje, ale to neumím potvrdit.
S touto průmyslovou tradicí (kterou někdy považujeme za zátěž, zatímco mnozí ve světě ji v éře deglobalizace a návratu řady výrobních činností zpět do Západního světa naopak berou jako velké plus) nepřekvapí, že jsme tak obchodně propojeni s tolikrát zmiňovaným Německem. Náš hlavní obchodní partner je cílem pro více než 30 procent českých vývozů a sám jsem byl překvapen zjištěním, že zhruba podobné číslo vykazovala První Československá republika dávno před rokem 1945. Nicméně i pro samotné Němce bývá zase novinkou, že je Česko jednou z mála zemí, které mají s Německem obchodní přebytek, ne schodek. Dokonce v čase narůstající. Do Německa více vyvážíme, než z něj dovážíme. Ne že by zrovna tohle bylo to nejpodstatnější, ale jako příloha k řečenému se to hodí.
Z mé oblasti financí pak mohu přidat jedno všeobecně známé slovo s původem na tomto území. Každý se totiž setkal někdy v životě s dolarem. Nejspíš americkým, ale taky kanadským či australským a tím výčet nekončí. Vězte, že ten název pochází z původního českého slova tolar nebo německého Thaler. Jáchymovský tolar neboli Joachimsthaler, ražený z krušnohorského stříbra od roku 1520, platil kdysi za jednu z nejkvalitnějších mincí Evropy. A toto kovové platidlo Českého království s vyobrazeným dvouocasým lvem na lícní straně vytvořilo standard stříbrné měny pro celý svět a v podobě dolaru je dodnes okolo nás jako oběživo ve více než dvaceti zemích světa.
Ale neměl bych působit jen jako strojený ekonom a národohospodář. A neměl bych se soustředit pouze na ekonomické otázky. Takže navíc k řečenému i pár kuriozit, které by toto ctihodné publikum mohly zaujmout. Někteří z vás jistě používají kontaktní čočky. Pak vám s radostí sděluji, že je vymyslel špičkový český vědec Otto Wichterle, stejně jako nylon. Místní badatel Jan Jánský zase jako první pojmenoval a klasifikoval krevní skupiny tak, jak je dnes znám, a jak je i vy běžně používáte. Polka „Škoda lásky“, kterou si v tolika jazykových mutacích oblíbil celý svět, vznikla zde – jejím autorem je skladatel Jaromír Vejvoda. „Novosvětskou symfonii“ zase světu dal výjimečný hudební génius Antonín Dvořák. Na pokusech o správnou výslovnost jeho jména si nemálo cizinců doslova fyzicky zdeformovalo jazyk. Nezkoušejte to. Svět dobyly i filmy Miloše Formana. A řada z vás je dobře zná, byť jste netušili, že režisérem takového Amadea je vlastně Čech, který odešel do Ameriky. A tak dále.
A pokud chcete lingvistickou lahůdku na závěr, tady jedna je. Možná vás nenapadlo, že slovo robot, které zcela běžné používáte ve svých jazycích, je českého původu. V dramatu R.U.R jej poprvé použil výjimečný český spisovatel Karel Čapek, jakkoli se dodnes vedou zasvěcené spory, jestli skutečným tvůrcem toho dnes běžného novotvaru není jeho bratr Josef. To nové slovíčko pochází z českého pojmu „robota“, označujícího neplacenou, nucenou práci sedláků a poddaných na panském ve feudálních časech.
A protože končí čas mně vyhrazený, tak popřeji jen inspirativní konferenci, hezký pobyt v naší zemi a ať se vám zde líbí!
