Na konci 19. století průměrný americký zaměstnanec odpracoval 100 hodin týdně.
Kolik hodin týdně potřebujete, abyste změnili svět?
Zatím je to jako malá skrytá tsunami. Někde uprostřed oceánu se pomyslně zatřásly litosférické desky a nyní pod hladinou jede neviditelná vlna. V případě čtyřdenního pracovního týdne tu masu vody pohybující se směrem k pobřeží symbolizují menší či větší experimenty, kdy státy i firmy testují, jestli by tato myšlenka nemohla mít svoje opodstatnění.
Španělsko plánuje v následujících třech letech přispívat zaměstnavatelům (vyhradilo si na tento pokus padesát milionů eur) na mzdy pátého, nepracovního dne a zkoumat, zda se potvrdí teze zastánců, podle kterých zmizí hluchý čas na pracovišti a poroste produktivita práce. Unilever odstartoval roční test čtyřdenního pracovního týdne na Novém Zélandu, kde myšlenku přenosu do celé ekonomiky podporuje i populární premiérka Jacinda Ardernová. Plán na kratší pracovní dobu (ta měla během deseti let klesnout na 32 hodin týdně) byl před dvěma lety v programu britské Labour Party. Od té doby, pravda, ostrovům vládne Boris Johnson. A konečně, o podpoře uvažuje i vláda země vycházejícího slunce, což je trochu paradox, protože právě japonština dala světu termín karóši, což je doslova smrt z přepracování.
Úplně jiné nastavení oproti tomu funguje v nejrychleji rostoucích ekonomikách, když například v Číně spíše než diskuze o zkracování pracovní doby rezonuje kult práce a podnikatelé jako zakladatel Alibaby Jack Ma propagují koncept 996, tedy práci od devíti do devíti šest dnů v týdnu. Stejně tak Elon Musk tvrdí, že za 40 (nedejbože 32) hodin se svět změnit nedá.
Experimenty se zkracováním pracovní doby se přesto množí, a to i na firemní úrovni. Podle amerického webu s pracovními příležitostmi ZipRecruiter za poslední tři roky vzrostl počet inzerátů zmiňujících čtyřdenní pracovní týden trojnásobně a aktuálně se tento benefit nachází ve více než půl procentu pracovních nabídek na webu. Argumenty zastánců a proponentů jsou přes kulturní i geografické odlišnosti velmi podobné. Vyšší produktivita odpočinutějších zaměstnanců, ekonomické i energetické úspory, řešení problémů společenských (nezaměstnanost) i osobních (lepší work–life balance).
Zárodky diskuze o tomto aktuálním trendu se objevují i v Česku, vzhledem k výrobně-průmyslové tradici země nicméně rozhodně nepatří mezi progresivní průkopníky. Nápad do širšího veřejného diskurzu posunula ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, velký zájem ale zatím nevzbudila. Na druhou stranu už ovšem existuje český průzkum od Ipsosu, podle kterého se proti striktně postavila jen čtvrtina oslovených firem, nápad též pozitivně rezonuje u šedesáti procent zaměstnanců. K uzákonění a plošné aplikaci je nicméně podle všeho ještě hodně daleko. Iniciativě jednotlivých zaměstnavatelů se tímto ale meze nekladou.
„Z pracovněprávního hlediska je při změně týdenní pracovní doby nutné zrevidovat a případně upravit dotčené vnitřní předpisy zaměstnavatele. V některých případech může být nutné se na změně se zaměstnanci dohodnout, například je-li délka pracovní doby sjednána přímo v pracovní smlouvě nebo pokud by měl mít přechod na kratší pracovní týden vliv na výši mzdy zaměstnance,“ uvádí advokát KPMG Legal Ladislav Karas
Začalo to u Nixona
Diskuze o krácení pracovní doby není rozhodně nová a vlastně se periodicky vrací. Už třeba v padesátých letech minulého století uzákonění čtyřdenního pracovního týdne předvídal budoucí americký prezident Richard Nixon. Délka odpracované doby se ostatně dlouhodobě snižuje. Ať už vyřazením pracovních sobot (v ČSSR byla poslední v březnu 1989), prodlužováním placené dovolené, nebo krácením délky pracovní doby (na konci 19. století průměrný americký zaměstnanec odpracoval 100 hodin týdně). Tyto změny nicméně doposud kompenzoval růst produktivity práce, což je ukazatel, který přes technologický pokrok posledních let podle ekonomů spíše stagnuje. A zásadní řez do počtu odpracovaných dnů v týdnu zároveň vedle benefitů přináší i nepopiratelná rizika. „Zaměstnavatel musí přechod na čtyřdenní pracovní týden velmi dobře zvážit též z kapacitního hlediska. Pokud zůstane celkové množství práce stejné, nelze čekat, že by se produktivita zaměstnanců zvýšila natolik, aby zvládli ve stejném počtu vše pokrýt. Je tedy třeba počítat s dodatečnými náklady na zvýšení počtu zaměstnanců, jinak by stávající zaměstnanci byli nuceni konat práci přesčas a kýžený efekt by se nedostavil. To nehledě na možné zvýšené náklady zaměstnavatele spojené s prací přesčas,“ upozorňuje Ladislav Karas.
Celá diskuze je vysoce bílolímečkocentrická. Jedna věc je zkrátit pracovní dobu lidem v kancelářích, druhá nahradit výpadek pracovní síly v profesích, kde produktivitu zkrácením meetingů nenaženete.
Že kratší pracovní týden nemusí mít jen samé výhody, potvrdily i experimenty, po nichž část experimentujících vyhodnotila, že tento zajímavý koncept není úplně pro jejich instituci. „Představa, že čtyřdenní pracovní týden je spása a jeden model bude fungovat pro všechny, je prostě mimo,“ prohlásila pro Forbes Cali Williams Yostová, HR konzultantka z Flex+Strategy Group, s tím, že třeba jednotlivé věkové skupiny mají různé preference. Zatímco padesátníci jednoznačně možnost kratšího pracovního týdne vítají, u kariéru startujících/budujících mladších zaměstnanců entuziasmus tak žhavý není. Skeptici zároveň zpochybňují, že je tato otázka plošně relevantní. Časy, kdy pracovní dobu u Fordů, Baťů nebo v ČKD jasně vymezoval vstup a výstup okolo „píchaček“ ve vrátnici, jsou pro stále větší část zaměstnanců těžká historie.
Trendy jako projektové kontrakty, práce na volné noze nebo míchání zaměstnání s vlastním podnikáním dělají ze státem nařízené pracovní doby do jisté míry trhací kalendář. Celá diskuze je navíc vysoce bílolímečkocentrická. Jedna věc je zkrátit (zákonem) pracovní dobu lidem v kancelářích, druhá nahradit výpadek pracovní síly v profesích, kde produktivitu zkrácením meetingů nenaženete. Třeba samořídicí vozidla jsou podle již citovaného Elona Muska a dalších vizionářů blízká budoucnost, než ale nastane, hromadná doprava bude stát stále na lidské práci 24 hodin denně. Dopravní podniky již nyní čelí nedostatku řidičů, pětinový zářez do pracovní síly by zřejmě poněkud narušil jejich schopnost naplňovat jízdní řády.
Experiment Microsoftu skončil úspěšně... Ale už nepokračoval
Softwarová společnost Elephant Ventures, o níž točila reportáž CNN, odstartovala loni v srpnu pokus, kdy zaměstnanci svých čtyřicet hodin týdně odpracovali od pondělí do čtvrtka. „Bylo to hodně o přesunu zodpovědnosti na lidi a společné komunikaci, protože takový krok pro každého znamená určitý zásah do života,“ komentoval náběhovou fázi šéf a zakladatel firmy Art Shectman s tím, že podle pravidelného dotazníkového průzkumu se na zaměstnancích projevovaly předpokládané dopady. V pondělí si pochvalovali odpočinutí a míru energie, ve čtvrtek si stěžovali na vyčerpání. Podle Shectmana se situace nicméně začala během čtvrtého týdne experimentu, kdy si zaměstnanci zaběhli vlastní rutinu, uklidňovat a aktuálně má tento model prakticky všeobecnou podporu. Firma si zároveň pochvaluje, že kratší pracovní týden jí pomáhá na náborovém trhu a že během půlročního experimentu její head count vyrostl téměř o třetinu.
Dva roky nazpět se čtyřdenním pracovním týdnem ve své japonské pobočce experimentovala i jedna z největších firem světa – Microsoft. A přestože se po ukončení experimentu šéfové pochlubili téměř čtyřicetiprocentním nárůstem produktivity, o dalším pokračování zprávy nejsou. Podobně s věhlasným vyhlášením a mnohem tiššími zprávami o pokračování pokusu se čtyřdenní pracovní týden zkoušel v kanadském Shopify nebo americkém Shake Shacku. Dal ší testy měly odlišné motivace. Novináři Los Angeles Times třeba loni přistoupili na čtyřdenní pracovní týden (s adekvátním snížením mzdy), aby svému zaměstnavateli pomohli překonat ekonomicky obtížné období. V americké Stanley Black & Decker se též touto cestou vyhnuli propouštění.
Výzkumníci některé zaměstnance firem experimentujících s kratším pracovním týdnem zpětně zpovídali, ccvcfttpřičemž jejich data ukazují, že významně roste spokojenost a loajalita pracovníků, stejně jako jejich subjektivní pocit energie a dobře odvedené práce. Firmy si zase vedle zmíněné zvýšené produktivity a spokojenějších zaměstnanců pochvalují některé úspory. Zmíněný Microsoft třeba zaznamenal 23procentní úsporu energie. Ekologický aspekt není zanedbatelný ani na globální úrovni. Henley Business School například již před devíti lety spočítala, že kdyby se na celém světě zkrátil pracovní týden o pětinu, každý týden by se ušetřilo až 900 milionů kilometrů jízdy autem do práce.
Úspěch zkráceného pracovního týdne lze též vykládat jako kritiku dosavadního způsobu managementu.
Jak si vede „čtyřdenní“ firma v porovnání s „pětidenní“ konkurencí? To zatím nevíme
Část expertů je nicméně k proklamovaným benefitům v podobě větší produktivity odpočatějších a lépe naladěných zaměstnanců vrcholně skeptická. „Podle našich průzkumů naopak efektivita roste s počtem opakování, takže opravdu nevěřím, že by kratší pracovní doba znamenala nějaký nárůst výkonu,“ konstatoval pro agenturu Bloomberg Holger Schäfer, analytik trhu práce Německého ekonomického institutu v Kolíně nad Rýnem. Dalším kontraargumentem proti manažerským chvalozpěvům je fakt, že úspěch zkráceného pracovního týdne lze též vykládat jako kritiku dosavadního způsobu managementu. Pokud za 32 hodin zaměstnanci stihnou totéž co za 40, je to opravdu důvod k oslavě a chlubení se v médiích? A pokud jsou benefity tak patrné, nemělo by se následně testovat 28, či dokonce 24 hodin týdně? Kritici zároveň poukazují, že úspěšným testerům zatím chybí výzkum na téma „Jak si firma se čtyřdenním týdnem vede ve srovnání s pětidenní konkurencí“.
Právě kvůli snížení konkurenceschopnosti od stejného nápadu odešla americká HR společnost Treehouse, jejíž vedení po šesti měsících experimentu vyhodnotilo, že začíná zaostávat a přicházet o klienty. Toto riziko podle všeho cítí i zkušenější pracovníci. Podle odborného magazínu Harvard Business Review by sice naprostá většina zaměstnanců zkrácení pracovní doby uvítala, ale téměř polovina z nich (45 %) nestojí o to být mezi průkopníky nebo pracovat pro firmu, která se do tohoto dobrodružství pustí jako první. Podle stejného průzkumu se zaměstnavatelé v dané souvislosti obávají utužení pracovního práva a nižší míry svobody v uzavírání pracovních kontraktů, nárůstu byrokracie plynoucí z implementace a obecně z problémů s organizací práce.
Stejné důvody před dvěma lety vedly k ukončení experimentu charitativní organizaci Welcome Trust, která pomáhá financovat farmaceutický výzkum. Neziskový kolos s 800 zaměstnanci od zavedení čtyřdenního pracovního týdne nakonec ustoupil s tím, že změna je příliš organizačně komplexní na to, aby se dala implementovat. Projekt se přitom zbortil ještě před svým oficiálním zahájením, to jest přechodem na volný pátek. V průběhu příprav a konzultací se totiž nejprve „vzbouřili“ zaměstnanci v back office (IT, HR nebo financích), následně se pak v diskuzích se senior managementem ukázalo, že šéfové jednotlivých oddělení mají natolik protichůdné požadavky ohledně fungování svých divizí, že jejich realizace by firmu prakticky rozložila. Jedna z dedukcí byla, že čtyřdenní pracovní týden se mnohem snáze zavádí v menších společnostech s vysokou mírou flexibility.
Úskalím čtyřdenního pracovního týdne mohou být náklady. Právě z finančních důvodů skončil v roce 2017 experiment ve švédském Göteborgu, kde před šesti lety radní napadlo ulehčit život ošetřovatelkám v pečovatelských domech pro důchodce a zkrátit jim pracovní dobu na šest hodin týdně. Dotčená skupina ošetřovatelek pak sice opravdu vykazovala oproti kontrolní skupině vyšší spokojenost i produktivitu, osmnáctiměsíční experiment nicméně město vyšel na 1,3 milionu dolarů, které muselo vynaložit na doplnění pracovní síly. „Ptáte se, jestli v tom budeme někdy pokračovat? Odpověď je ne, je to příliš nákladné,“ konstatoval následně jeden z radních. Z diskuze o krácení pracovní doby také nelze vynechat otázku školní docházky. Rodiče, kteří by získali možnost delšího víkendu, by zcela přirozeně chtěli strávit tento čas se svými dětmi. Čtyřdenní docházku před nedávnem testovali v americkém státě Oregon. Podle dat ze studie, která experiment mapovala, vedl tento přechod k nižšímu skóre v testech ze čtení a matematiky.
Čtyřdenní pracovní týden je myšlenka, která se podle všeho nebude prosazovat direktivně shora, ale spíš dohodou mezi jednotlivými zaměstnanci a zaměstnavateli ad hoc. „Nezdá se mi, že by čtyřdenní pracovní týden byl nejnaléhavější otázkou naší, tedy západní civilizace. Spíš jde o dosti luxusní či hraběcí úvahy v době, kdy naše stárnoucí populace, která je trochu dýchavičná a dohánějí ji civilizační okruhy jiné, možná bude naopak řešit otázku nedostatku pracovní síly, nikoli nedostatku práce,“ uzavírá Mojmír Hampl.
.png){kind=avatar}
