Předpovídání budoucnosti: Oblíbená činnost, ve které lidstvo permanentně selhává

Od nejrůznějšími omamnými látkami iniciovaných vizí jsme se nicméně přece jen posunuli k sofistikovanějším modelům. K prognostice. K „vědě“, která sleduje, jaké budoucí změny signalizují současné (skryté) trendy. Teoretickým záměrem je identifikovat všechny možné varianty vývoje a ideálně jim i přiřadit pravděpodobnosti. To vše podpořeno logicky formulovanými argumenty. Nakonec jde o to, abychom se – jako jednotlivci nebo společnost jako celek – mohli připravit na nadcházející podmínky. Abychom snížili míru nejistoty a potenciální rizika. Jenže se nám to bohužel nedaří.  

Čím delší horizont, tím nejistější predikce
Budoucí vývoj – jak malý „osobní“, tak velký „světový“ – utváří obří množství faktorů, které se vzájemně ovlivňují. Interakce těchto proměnných s prodlužující se délkou perspektivy navyšuje počet potenciálních výsledků. Proto lze s vyšší pravděpodobností správně tipnout, jestli kolegyně Petra s kamarádem Pavlem navážou vztah nebo zda v neděli Sparta porazí Slavii. Mnohem méně úspěšně ale dokážeme odhadovat, co budeme dělat za pět či deset let (zdravíme zaměstnance HR oddělení) nebo třeba kde bude čínská ekonomika v roce 2050. Počasí je dokonalým příkladem problematiky s mnoha proměnnými, kterou jsme stále schopni predikovat jen s omezenou spolehlivostí. A to přesto, že do výzkumu tekly miliardy, sbíraná data jsou stále komplexnější a počítačové modely meteorologů sofistikovanější.

Navíc v tomto směru podléháme řadě klamů. Věci zpětně vypadají mnohem jasnější a spojitější, než ve skutečnosti byly. Při pohledu do minulosti pod „kuratelou“ interpretace historiků nám najednou tvoří logickou souslednost všechny body řetězce událostí, jež vedly třeba k vzestupu německé třetí říše, k pádu Sovětského svazu nebo k útokům z 11. září 2001. „Nemohlo to“ přece dopadnout jinak, zdá se nám. Jenže pokud tyto či podobné jevy chceme vysledovat dopředu, jde jen o náhodný rozptyl teček, mnoho potenciálních řetězců vedoucích k naprosto odlišným výsledkům. „Z teorie chaosu víme, že i kdybychom měli dokonalý model světa, musel by fungovat ve stejných podmínkách jako jeho předloha, abychom mohli předvídat budoucí události. U sociopolitických nebo ekonomických jevů navíc nic takového nemáme,“ upozorňuje filozof Nassim Nicholas Taleb.

V poslední době přesto roste obliba predikčních soutěží a burz jako PredictIt, Betfair nebo Smarkets. Samozvaní prognostici nacházejí uplatnění samozřejmě i v ekonomii, zejména v rajónu finančních trhů.  Protože o peníze jde především. Odhadování, kam se v krátko-, středně- nebo dlouhodobém horizontu pohnou trhy, se stalo chlebem zástupů analytiků, krmnou směsí finančních médií a v případě úspěšné sázky i kaviárem burzovních hráčů. Novodobí futurologové si jsou dobře vědomi poptávky svého publika, které není zvědavé na spekulace o budoucnosti, ale žádá si rady pro současnost. 

Finanční trhy predikcím unikají
Finanční trhy jsou přitom přesně tím komplexním systémem, jehož predikování v dlouhodobém výhledu nedává smysl. „Bude kolísat,“ zní na Wall Street známá, téměř sto let stará odpověď burzovního klasika Johna D. Rockefellera na otázku, kam příští den zamíří burza. Stejně tak výzkumy akademiků ukazují, že více než 95 procent burzovních profesionálů není v dlouhodobém horizontu schopno svými investicemi překonat svůj benchmark. Jejich odhady budoucího vývoje tudíž prohrávají ve srovnání s pasivním sledováním trhu. Přesto jsou média i internet plné predikcí následujících událostí, dalšího směřování trhu, hot sektorů, nebo dokonce jednotlivých akcií. Analytici investičních bank nebo burzovních brokerů mají iniciování aktivity v popisu práce, další bojují o mediální pozornost a benefity z ní plynoucí. Skutečnost, že jejich prognózy z větší části nevycházejí, je podružná.

Zvláštní skupinou v tomto prostředí jsou negativisté, kteří si o mediální pozornost úspěšně říkají katastrofickými předpověďmi. Občas motivováni preferencí jednoho typu aktiv (zlato), většinou však ve snaze opět získat pozornost. Bývalý spolupracovník George Sorose a známý spekulant Jim Rogers před „matkou všech bublin“ varuje od roku 2010 (index S&P 500 za stejnou dobu zhodnotil o cca 400 procent). Podobný narativ podobně dlouho šíří i autor populárních finančních knih Robert Kiyosaki. Z logiky věci se předpověď těchto negativistů sice jednou dozajista naplní, řídit se jí by však portfoliu investora v dlouhodobém horizontu neprospělo. V populární futurologii a masmediální ekonomii slouží predikce ve většině případů především k „pobavení“ publika, eventuálně k sebepropagaci jejich autorů. Jsou ale oblasti, kde se předpovědi berou mnohem vážněji.

Po útocích z 11. září 2001 (které mimochodem – pokud budete číst jeho dílo dostatečně kreativně – Nostradamus předpověděl) si americká CIA pohrávala s myšlenkou zřídit predikční burzu. Na ní by prověření experti sázeli na možné scénáře vývoje a analytici z nich vytvářeli doporučení, na které typy hrozeb by se měla tajná služba soustředit. V reálném světě mezinárodní politiky, byznysu nebo bezpečnosti se tedy s předpověďmi pracuje, nicméně mnohem opatrněji než ve výše zmíněných případech. Kvalitní predikce neodhadují příliš konkrétní události či výsledky. Spíše pracují se scénáři, jejich pravděpodobnostmi a možnostmi tzv. černých labutí, tedy ojedinělých situací zpoza hranice našeho očekávání.

„V seriózní rovině se v byznysu predikce vytváří po sesbírání co nejširšího relevantního okruhu dat a zařazení výstupů prediktivních modelů do kontextu dané problematiky,“ uvedl David Slánský, partner a člen globálního týmu KPMG zaměřeného na datovou analytiku. Na podobném modelu zahrnujícím propojení databází a analýzu co největšího rozsahu relevantních dat stojí i americká společnost Palantir. Ta dodává firmám a především státním úřadům „tajuplný“ software, který jim má umožnit „nahlížet do budoucnosti“. Jen málo expertů s tímto softwarem přišlo přímo do styku. Uniklé zprávy o něm ale hovoří skoro jako o zhmotnění vize zobrazené ve dvacet let starém trháku Stevena Spielberga Minority Report, kde policie věděla o zločinu ještě dříve, než se ve skutečnosti stal. „Je to jako vstoupit do Matrixu. Když jsem to viděl prvně, jen jsem si říkal: ty krávo, ty krávo, ty krávo,“ popsal své pocity pro Bloomberg Businessweek jeden z členů amerických speciálních jednotek, které software v minulosti testovaly v Afghánistánu.

Moudrost davu
Rostoucí hlad po seriózních předpovědích v posledních letech souvisí s větší popularizací prognostického oboru, o kterou se z velké části postaraly dvě osobnosti globálního „prediktorského“ nebe. Tou první je statistik Nate Silver, bývalý analytik KPMG, který se přes zájem o takzvanou sabermetrics (statistickou analýzu baseballových dat) dostal ke statistické analýze politických preferencí. V roce 2008 ohromil Ameriku, když v prezidentských volbách (souboj Obama–McCain) správně předpověděl výsledek ve všech 50 státech USA kromě jednoho. O čtyři roky později se už v tipování nesekl vůbec. Tyto úspěchy jej katapultovaly na piedestal predikční vědy a vynesly jako relevantní hlas do veřejné debaty. V roce 2009 ho časopis Time zařadil mezi 50 nejinspirativnějších lidí světa a z jeho knihy Signál a šum se stal bestseller. Získal kontrakt s televizní stanicí ESPN, která mu poskytla zdroje na vybudování datověanalytického webu FiveThirtyEight. Ten funguje s tímto Silverovým mottem: „Chceme mít 80–85 % správných předpovědí, nikoli 100 %. Jinak jsme naše odhady kalibrovali špatným způsobem.“ 

Druhým popularizátorem se stal psycholog Pensylvánské univerzity Philip Tetlock, který v dalším bestselleru Superprognózy přiblížil širší veřejnosti výzkum Good Judgment Project (Projekt Dobrý úsudek). Ten opět ukázal častou mylnost předpovědí expertů, které někdy dopadly i hůře než odhady obyčejných lidí. Tetlock také představil několik pravidel pro zpřesnění predikcí. Zdůraznil, že dobří prognostici jsou nezávisle a nedogmaticky uvažující a zvídaví jedinci s metodickým způsobem myšlení, kteří permanentně sbírají a vyhodnocují nové informace a zahrnují je do svých předpovědí, což je asi nejlepší cesta, jak se v predikování věcí příštích nespálit a neztrapnit. Protože jak slavně prohlásil americký baseballový „filozof“ Yogi Berra, „je obtížné dělat předpovědi, především ohledně budoucnosti“.