Kurz perspektivní datové analytiky na Massachusetts Institute of Technology? Vaření krok za krokem (bez F* words) s Gordonem Ramsayem nebo snad naplnění investorského snu o studiu finančních trhů pod vedením nositele Nobelovy ceny Roberta Shillera? Všechno máte na dosah, přesněji na pár kliků. MOOCs, tedy Massive Open Online Courses, zpřístupňují svět vzdělání už posledních deset let, pandemie a s ní spojené uzavření škol jim ale pomohly zařadit se mezi respektované formy výuky.
Ještě vloni na MOOCs mířili jen šprti a nadšenci a nadevše se cenila osobní přítomnost na seminářích a v kampusech. V posledních měsících se ale k této metodě výuky přihlašuje jedna elitní univerzita za druhou, a to včetně těch z úplné špičky: Harvardu, Oxfordu a Cambridge. Ochutnávka studia na školách, kam jste se báli poslat přihlášku, je blíž, než si myslíte.
Mezi nabízenými kurzy si můžete vybrat cokoliv od kontingenčních tabulek v Excelu přes úvod do biomechaniky, Sokratovu filozofii po dnes aktuální epidemiologii. Ne na všech kurzech si smlsnete úplně zdarma. Ceny se pohybují od symbolických deseti eur až po stovky či tisíce za celosemestrální záležitosti, kde za splnění dostanete i diplom zaštiťující alma mater.
Online výuka probíhá poměrně podobně, jak si většina vysokoškoláků pamatuje z dob svých studií. Většina rozsáhlejších kurzů trvá čtyři až dvanáct týdnů. Vyučující obvykle specifikují, kolik hodin samostatné práce týdně je nutné studiu věnovat. Dodávají sylaby, doporučenou literaturu a další zdroje. Následuje každý týden uvolněné video s přednáškou a seznam úkolů potřebných k pochopení látky. Znalosti vyučující často ověřují online testy. Interakci pak studentům zajišťují online fóra, kde mohou své problémy nebo nově nabyté znalosti konzultovat se spolužáky. Někteří vyučující vypisují i placené konzultace. Ve srovnání s frontálním stylem výuky nezaznamenáte zásadní rozdíl. Nezaskočí vás ani jiný jazyk, protože většina platforem nabízí titulky, a vy se tak doberete výsledků i s průměrnou angličtinou.
Platformy s tisícovkami kurzů pro akademiky i praktiky
Míst, kde si můžete začít rozšiřovat vzdělání, je nepřeberné množství. Pokud víte, co, kde a ideálně i u koho chcete studovat, zadejte do vyhledávání klíčová slova a zjistěte si, kam a za jakých podmínek se můžete zapsat. Pokud jste „MOOC začátečník“ a vaše studijní choutky zatím nemají specifika, navštivte Coursera, edX, Udemy nebo Udacity. Tyto weby na základě dohod s univerzitami sdružují kurzy a vytvářejí jim technické zázemí.
Ve srovnání s frontálním stylem výuky nezaznamenáte zásadní rozdíl.
Z kurzových agregátorů je aktuálně největší osm let stará Coursera, která nabízí v tuto chvíli více než 3 000 aktivních kurzů. Vzhledem k dvojici zakladatelů, profesorům počítačové vědy na Stanfordu Andrewovi Ng a Daphne Kollerové, si vyberete hlavně v technických a digitálních oborech. K dispozici máte ovšem i humanitní semináře. Právě tady najdete nejpopulárnější MOOC vůbec: „Learning How to Learn“ doktorky Barbary Oakleyové z University of California, která pomáhá studentům „otevřít hlavu“ a učí je správným studijním postupům. Tento teoretický seminář si za pět let trvání zapsalo na 2 miliony studentů. Celkově se Coursera chlubí za dobu svého fungování téměř 50 miliony studentů.
Web edX, založený univerzitami MIT a Harvard, má v současnosti pod střechou stejně jako Coursera přes 3 000 kurzů od více než 150 vzdělávacích institucí. edX rovnoměrně pokrývá prakticky celé spektrum lidského vědění, od humanitních věd přes přírodní až k těm technickým. Ačkoli platforma funguje jako nezisková, za zápis zaplatíte mezi 50 a 300 dolary. Na řadu kurzů se ale přihlásíte zcela zdarma.
Proti webům s převážně akademickými předměty se vymezily Udemy a Udacity. Ty fungují více na komerční bázi a nabízí především úžeji a praktičtěji zaměřené kurzy. Udacity k tomuto posunu donutily ekonomické problémy a postupně se přetvořila na platformu, která s korporátními partnery typu Google, Microsoft nebo Mercedes poskytuje firmám výuku na míru. Udemy zase vsadilo na mikrokurzy, které na jeho stránkách prodává aktuálně na 57 000 instruktorů.
Naučte se fotit s Annie Leibovitz, učte se kreativitě od Anny Wintour nebo si zlepšete postřeh s basketbalistou Stephenem Currym.
MasterClass s hvězdami oboru
Specifickou pozici „exkluzivního dortíku“ má pak mezi online verzemi univerzit a agregátory MOOC MasterClass, který v 10–20minutových videích zprostředkovává studentům skutečné lektorské celebrity. Naučte se fotit s Annie Leibovitz, učte se kreativitě od Anny Wintour nebo si zlepšete postřeh s basketbalistou Stephenem Currym. Bob Iger přednáší byznysovou strategii, Frank Gehry architekturu a design, Hans Zimmer se dělí o tipy, jak napsat hudební hit. Všechno tohle (a mnohem víc) v luxusním balení za cenu jedné lepší večeře pro jednoho (375 Kč) měsíčně.
Zakladatel David Rogier od začátku uvažoval byznysově. Vytipoval si cílovou skupinu úspěšných profesionálů ve věku třiceti až pětačtyřiceti let, kteří nemají hluboko do kapsy, chtějí si rozšiřovat vzdělání a zároveň svůj volný čas nehodlají obětovat chození do školy. Plus očekávají exkluzivní zboží, kterým se beze strachu pochlubí v životopise. A co je lepší než slavný učitel ověnčený Oscarem, Nobelovou cenou nebo alespoň televizní show s pár miliony diváků? Rogierův koncept přinesl své ovoce. Na začátku května loňského roku firma od investorů nasbírala 100 milionů dolarů na další rozvoj, což ji nacenilo na téměř miliardu. Podobné valuace v různých obdobích získávaly i další online edukační projekty. Dá se říct, že v rámci vzdělání není z hlediska byznysu mnoho perspektivnějších oblastí.
Procento odpadlíků je obrovské. Skutečnost, že spoustu kurzů nabízí weby zdarma a zápis je v řadě případů pouze impulzivní volbou, znamená, že většinu MOOCs dokončí každý desátý student. Na druhou stranu mezi těmi, kterým se podařilo si na tento styl výuky zvyknout, panuje vysoká spokojenost. Sociologové Anadolu University Cengiz Aydin a Aras Bozkurt před třemi lety průzkumem na několika platformách zjistili, že až 90 procent absolventů plánuje pokračovat. Téměř tři čtvrtiny z nich hodnotí svou první zkušenost velmi kladně. Z Aydinova a Bozkurtova průzkumu vyplývá typická MOOC typologie. Více než 85 procent studentů již pracuje a nadpoloviční většina z nich má vysokoškolský diplom. Přes nejvyšší popularitu ve věkové skupině 30–39 let (32 procent) se online kurzům nevyhýbají ani starší generace 50–59 let (24 procent) a 60+ (12 procent). Průzkum potvrdil feminizaci elitního vzdělání. Dvě třetiny úspěšných absolventů online předmětů tvořily ženy.
Dekáda pokusů a omylů
Celý koncept MOOC za deset let svého fungování prošel proměnou. Po první vlně nadšení začala online výuka narážet na své limity. Poté co si na nový trend zvykli zaměstnavatelé, se část studentů rozhodla si touto cestou vylepšit kariérní vyhlídky. Hledali nejjednodušší cestu k certifikátům, přičemž o skutečný rozvoj neměli zájem. Ochota studentů platit opadla a univerzitám se logicky přestalo chtít vynakládat dolary na šíření svého obsahu. Mezi akademiky se začalo šířit ironické heslo „Pamatujete na MOOC?“, odkazující na další kdysi populární trend.
Až v posledních třech letech se systém dokázal adaptovat. Jak nedávno napsal New York Times, „online univerzity“ se pokusy a omyly dopracovaly k fungujícímu modelu. Původně devadesátiminutové přednášky rozdělily do kratších videí prokládaných interaktivními cvičeními a opakovacími testy. Přidaly diskuzní fóra, online mentoring s konzultacemi a zapracovaly na monetizaci. Otcové zakladatelé chtěli nejprve přilákat davy. Byznys model přece mohou hledat později. Vědomostí zdarma si ale studenti nevážili. Naproti tomu u těch placených se k poslední lekci dopracoval v průměru každý druhý zapsaný student. Monetizace skrze školné nebo „diplomovné“ působí motivačně i jako zajímavý zdroj přivýdělku pro přednášející.
V rámci vzdělání není z hlediska byznysu mnoho perspektivnějších oblastí.
Pro studenty, především z těch zemí, kde se za vysoké školy těžce platí, navíc může být online forma finančně dostupnější. Postupně se tak začíná naplňovat původní záměr MOOC: demokratizace vzdělání. Umožnit pověstnému studentovi ze zapadlé vesničky v Africe získat nejlepší možné vědomosti. Že vám to něco připomíná? Před dvěma lety oslavila 50. výročí britská Open University, která za svou historii poskytla znalosti zhruba čtvrt miliardě lidí. Své brány otevírá všem. Například ze všech ostrovních škol připravuje na budoucí povolání nejvíce studentů se zdravotním handicapem. Její kurzy nevyžadují žádné předchozí znalosti a studenti mají k ruce mentory. Ačkoliv startovala v době, kdy byl internet ještě v plenkách, rozšíření připojení pomohlo dostat její služby do celého světa. Moderní online univerzity se tedy vydaly po cestičce, kterou ušlapal před půlstoletím už někdo jiný.
O tom, že by se vzdělání získané přes internet mohlo rovnat tomu nabranému chozením po učebnách a aulách, nepochybují ani někteří akademici. Necelou dekádu nazpět vítal David Lipka studenty VŠE varováním, že jim neplánuje sdělit nic převratného. Všechno, ještě v kvalitnějším balení, si mohou nastudovat z videopřednášek renomovaných univerzit.
.png){kind=avatar}
