Přednáška amerického chemika Thomase Midgleyho o tom, jak jeho obor promění za 100 let svět, se na jaře 1935 stala celosvětovou senzací. Byla tak báječně futuristická, že z ní daleko za Atlantikem citovalo hned několik československých deníků.
Midgley byl v té době velké „zvíře“ v General Motors s desítkami patentů na kontě, ovšem sny měl stejné jako osmiletý chlapec, který pod stromečkem najde Malého chemika. Člověk z roku 2035 si podle jeho představ otištěných Lidovými novinami hned po probuzení vezme pilulky „bdělého stavu“, aby zrušil účinek prášků na spaní, a zahodí do koše pyžamo, neboť „cena textilií z celuloidu“ bude tak nízká, že se prádlo nevyplatí prát. Hygienou se zdržovat nebude, jen si vousy pokape „trochou vodičky, aby zmizely“ a ústa vypláchne „tekutinou rozpouštějící látky zubům škodlivé“. K snídani si dá kousek vejce, které bude jako meloun, protože „slepice vyrostou na rozměry prasat umělým pěstováním pomocí syntetických hormonů, prasata budou velká jako hovězí dobytek a býci jako mastodonti“. Poté se vypraví do práce a nakonec si zaletí na Venuši, která už bude mít „novou atmosféru“.
Jak to bude na světě chodit v roce 2035, sice stále nevíme, už teď je ale jasné, že jde o jednu z nejhorších předpovědí všech dob. Nejenže Midgley netrefil detaily, ale navíc neodhadl, s jakým despektem budou příští generace hledět na průmyslovou chemii a na něj samotného. Za všechny to vyjádřil environmentální historik J. R. McNeill, který o Midgleym kvůli jeho stěžejním vynálezům – olovnatému benzinu a freonům – frustrovaně prohlásil, že „měl na stav atmosféry větší vliv než jakýkoli jiný organismus v historii Země“.
„Podle předpovědí má v roce 2045 nastat bod singularity. Lidská mysl splyne s počítačovou inteligencí.“
Byznys s budoucnem
Jak to bude s předpověďmi dnešních profesionálních vizionářů a futurologů, teprve uvidíme. Jasné je jedno – z budoucnosti se stal byznys a její odhadování živí stovky, možná tisíce lidí. Pomáhají odhalovat budoucí trendy firmám i státním úřadům, píší knihy, mluví do médií, objíždějí konference a někteří patří mezi nejlépe placené řečníky na světě. Jen díky nim „víme“ spoustu věcí. Třeba to, že už brzy soukromá firma dopraví na Mars první lidskou posádku, že bude solární energie pětkrát levnější než ta vyráběná z fosilních paliv, najde se lék na rakovinu, lidský život se zásadně prodlouží, umělá inteligence překoná lidskou a že díky vyspělým technologiím budeme žít v „postkapitalismu“.
Zkuste se někdy podívat na servery typu bigspeak.com či speaking.com, na kterých si lze vybrat a objednat řečníka. Druhý jmenovaný jich v kategorii „futurists“ eviduje hned 48, a to od běžných „pěšáků“, kteří za vystoupení berou 10 tisíc dolarů, až po skutečné hvězdy, kterými jsou Michio Kaku, Ray Kurzweil (oba 50 až 75 tisíc dolarů) či Peter Diamandis (více než 75 tisíc dolarů). A to se ještě v poslední době objevují specialisté, kteří se ve svých předpovědích zaměřují třeba jen na terorismus či módu. Hezky tento boom před pár roky vystihl spoluzakladatel Asociace profesionálních futuristů (ano, skutečně mají svou profesní organizaci) Andy Hines: „Kdysi tu bylo pár hvězd, ovšem dnes si můžeme vybírat z nepřeberného množství různých typů a sort futurologů.“
Různé modely
Existence vizionářů osciluje mezi dvěma krajními polohami – zaměstnáním interního futurologa a futurologa na volné noze, kterého živí psaní knih, přednášky a konference. Čistým – a skvěle placeným – přednášejícím je Američan Michio Kaku, teoretický fyzik, který si udělal jméno na teorii superstrun, ale dnes se věnuje spíš futurologii. Ve svém bestselleru Fyzika nemožného se zabývá třeba tím, zda (a případně kdy) bude možné dosáhnout neviditelnosti, cestovat časem, sestrojit stroje poháněné antihmotou či „phasery“ a teleporty jako ze Star Treku. Lístky na jeho loňské turné po Austrálii a Novém Zélandu se prodávaly v přepočtu za 1 300 až 4 000 korun, za což by se nemusela stydět ani rocková hvězda. A pokud byste měli zájem, můžete si – za 99 dolarů – objednat Kakuovu figurku stylizovanou do podoby mistra Yody ze Star Wars.
„In-house“ futuroložka Sheryl Connellyová naopak celých dlouhých 15 let připravovala předpovědi pro automobilku Ford, které měly jediný smysl: vyrobit auto tak, aby si je zákazník chtěl koupit. Connellyová je tak například autorkou doporučení, že lidé budou stále více přesyceni vnějšími vlivy a „auto by proto mělo být rezervací“, z níž zmizí všechen vnější zmatek, hluk a stres. Otázkou samozřejmě zůstává, co budou zákazníci požadovat od autonomních aut, která nebudou muset sami řídit. Britská studie z loňského roku se od závěrů Connellyové dost liší, protože lidé se podle ní nebudou v autech chtít věnovat jen čtení a snění, ale také sexu a hýření. Uvidíme.
Technooptimista a transhumanista
Zřejmě nejvlivnější světový futurolog Ray Kurzweil v sobě spojuje oba světy. Už od roku 2012 pracuje pro Google, ale zároveň je jedním z nejžádanějších přednášejících.
Zdrojem Kurzweilovy proslulosti je – tedy kromě nesporné geniality – teorie technologické singularity, kterou zpopularizoval. Podle Kurzweila je vývoj v klíčových technologických oborech – počítače, robotika, nanotechnologie, genetika – exponenciální neboli se stále zrychluje a již brzy dospěje do bodu tzv. singularity, kdy umělá inteligence bude výkonnější než souhrn inteligence všech lidských myslí světa, což následně vyústí v další, ještě mnohem rychlejší růst. Už kolem roku 2029 má projít první počítač Turingovým testem (zkoušející klade otázky jak počítači, tak kontrolní osobě a nedokáže odlišit, jestli odpovídá stroj, nebo člověk) a v roce 2045 má nastat ona kýžená singularita. Poté lidská mysl splyne s počítačovou inteligencí, a dosáhneme tudíž jisté formy nesmrtelnosti.
Život věčný
K nesmrtelnosti lze ovšem samozřejmě dospět i jinak. Hlavním věrozvěstem prodloužení lidského života je Angličan Aubrey de Grey, který tvrdí, že „lidské tělo lze opravovat jako auto“. Identifikoval sedm příčin stárnutí a je toho názoru, že člověk nemusí přesně rozumět fungování buněčných a molekulárních procesů, stačí jen odstraňovat jejich škodlivé účinky. Průlom prý přijde do 25 let, přičemž už někteří současníci podle něj dosáhnou věku 200 let.
Řada gerontologů a biologů považuje de Greyovy teorie za docela divoké a navíc má smůlu v tom, že měl v minulých staletích spoustu předchůdců, kteří byli stejně optimističtí jako on, ale nic z toho nikdy nebylo. Abychom nechodili moc hluboko do minulosti: Po první světové válce prováděl rusko-francouzský lékař a jeden z prvních mistrů PR Serge Voronoff módní operace, během nichž transplantoval tkáň z varlat mladých opičáků movitým starcům. Mezi jeho pacienty patřil třeba francouzský premiér Clemenceau či belgický básník Maeterlinck. Účtoval si za to hříšné peníze, sliboval věčné mládí a tvrdil, že „muž stojí za to, za co stojí jeho pohlavní orgány“, jenže prodloužení života se nekonalo.
Dalším velkým tématem vizionářů je lidská společnost, tady jsou však až překvapivě konzervativní. Mnoho tradičních profesí sice zanikne, jiné vzniknou, lidé se budou častěji stěhovat a podobně, ale naprostá většina futurologů ve svých jakkoli divokých předpovědích mlčky souhlasí s tím, že kapitalismus přetrvá. Není to samozřejmě univerzální pohled. Například podle Gerda Leonharda rozvoj moderních technologií kapitalismus zahubí. Veškeré výrobky budou podle něj tak levné, že ekonomiku přestane pohánět spotřeba a svět bude muset během příštího čtvrtstoletí přejít na nový model ekonomiky.
Jestli se lidem nebude věčný život v „postkapitalismu“ zajídat, se teprve uvidí.
Velmi drahá singularita
Skutečnost, že profesionální futurologie může být lukrativní džob, dokazuje existence společnosti Singularity University, kterou společně založili Ray Kurzweil a Peter Diamandis (vlastník nadace X Prize a autor bestselleru Budoucnost je lepší, než si myslíte). Jde o startupový inkubátor a vzdělávací instituci v jednom, kterou finančně podporují či podporovaly firmy jako Google, Nokia, Autodesk, LinkedIn… Společnost pořádá v kalifornském Silicon Valley vzdělávací kurzy a kromě toho svým jménem zaštiťuje pořádání futuristických „summitů“. Jeden takový proběhl na začátku dubna v Praze.
Na pražské konferenci SingularityU Czech Summit vystoupil například zmíněný biogerontolog de Grey či Mark Post, který je průkopníkem výroby umělého masa (v budoucnu si prý budeme „hamburgery“ pěstovat doma), ovšem hlavní hvězdou byl nesporně britský vynálezce Richard Browning a jeho trysková kombinéza. Padesátikilometrovou rychlostí se proháněl vzduchem nad Vltavou i Slovanským ostrovem, podlétl most Legií a zase se vrátil zpět na pevnou zem mezi okouzlené publikum, v němž nechybělo několik českých miliardářů.
„Summity“ Singularity University zkrátka nejsou jen suchou konferencí, ale zároveň show a setkáním na úrovni. Pražské vstupenky stály vcelku lidových 35 900 korun. „Globální summit“, který proběhne v srpnu v San Franciscu, bude mnohem dražší. Nejlevnější lístky stojí zhruba dvakrát tolik a padesátka vyvolených, na kterou kromě jiných příjemností čeká welcome drink s Diamandisem, zaplatí 10 tisíc dolarů.
Nehledě na vysokou cenu lístky, jak říká ředitelka pražské konference Eva Hanáková, náklady na vystoupení sbírky světových vizionářů nepokryjí. To je na sponzorech. Jeden z nich – Tomáš Krsek – popsal časopisu Ekonom, že museli sehnat dopředu 20 milionů korun, než mohli začít vyjednávat: „Je to v podstatě franšíza. Musíte si koupit licenci, abyste vůbec mohl používat logo a značku. Oni poskytují spíkry, které musíte zaplatit, i náklady na jejich dopravu, ubytování a tak dále.“
„Každý dodavatel bude mít 20 nebo 30 variant dřevěných forem domů. Ty pak bude vylévat z betonu.“
Úsvit futurismu
O něčem takovém si předchůdci dnešních profesionálních vizionářů mohli nechat jen zdát. Už ve 13. století předpověděl Roger Bacon existenci aut, vlaků a robotů, ovšem pravé technologické vizionářství se zrodilo až po skončení průmyslové revoluce.
První, komu současníci naslouchali, byli spisovatelé. Jules Verne (masivní používání elektřiny, cestování pod vodou, vzduchem i vesmírem…) byl ve své době chápán spíš jako autor dětské literatury, naopak Herberta George Wellse (rakety, tanky, dálnice, předměstí, emancipace žen či startování aut bez kliky…) noviny popisovaly jako univerzálního génia a „veleducha“. Když v březnu 1927 přednášel na Sorbonně, měly seriózní české Sociální rozhledy potřebu informovat, že podle Wellse „demokracie vstupuje do nové situace“ a brzy zaniknou parlamenty a to, co dnes známe jako politický život. Těžce to naopak schytal za vyjádření, že „letecká doprava nemá budoucnost“.
Jak už víme z Midgleyho případu, vizionáři se snadno stávali i ze slavných vědců, vynálezců a podnikatelů. Výsadní pozici měl v tomto ohledu Edison, o jehož předpovědích vytrvale informovaly noviny po celém světě. Naše Národní politika psala například v roce 1896 o jeho ne zrovna přesném odhadu, že se již brzy vznesou do vzduchu letadla poháněná elektřinou, a o pět let později publikoval věhlasný Scientific American Edisonovu vizi podnikatelského baroka: „Každý dodavatel bude mít standardizované formy domů, 20 nebo 30 variant. Formy budou ze dřeva a dodavatel domy doslova ‚vylije‘ z betonu.“
Moderní vědecká futurologie vznikla po druhé světové válce ve Spojených státech, a to do značné míry jako odpověď na plánované hospodářství Sovětského svazu. Je spojena se jménem prestižního think-tanku RAND Corporation a s vojenským analytikem Hermanem Kahnem, který na jeho půdě modeloval strategie, jak vyhrát a přežít termonukleární válku. V polovině 60. let pak další dva jeho zaměstnanci – matematik Olaf Helmer a futurolog Theodore Gordon – představili cosi jako „obecnou teorii predikce“, když sebejistě tvrdili, že nyní bude možno „zacházet se socioekonomickými a politickými problémy stejně sebevědomě, jako to už děláme s problémy ve fyzice a chemii“.
Jen o něco později se objevili první „soukromí“ futuristé v čele s Alvinem Tofflerem. Na začátku 60. let Toffler odešel na volnou nohu, psal články, předpovídal pro velké technologické firmy typu IBM dopady zavádění počítačů na člověka a společnost a především sbíral materiál pro svoji knihu Šok z budoucnosti. Té se od roku 1970 prodalo mnoho milionů kusů a o vzniku nové pozoruhodné profese bylo rozhodnuto.
Nejistá budoucnost
Otázkou samozřejmě je, jestli se dá dnešním vizionářům věřit víc než pomýlenému chemickému revolucionáři Midgleymu. Kurzweil si sám (a vcelku poctivě) spočítal, že se predikce, které vyslovil ve svých knihách, potvrdily v 86 procentech případů, což vůbec nezní špatně. Jenže zaprvé patří k těm nejlepším a za druhé šlo o krátkodobé předpovědi na 5 až 20 let. Veškeré předpovědi navíc vycházejí z toho, že vývoj světa poběží dál předpokládaným (Kurzweil by řekl exponenciálním) tempem, nenaruší ho žádný válečný konflikt, rozpad státních struktur či se jen prostě neobjeví nějaká těžko předvídatelná inovace.
Něco takového se v minulosti již stalo. V 60. a 70. letech bylo v módě předpovídat brzké uskutečnění meziplanetárních letů s lidskou posádkou a masovou kosmickou turistiku, což se zatím jaksi nenaplnilo. Nikoho ale nenapadlo, jak společnost změní vlastně docela primitivní, ale v minulosti těžko představitelné „drobnosti“ typu internetu, mobilního telefonu a sociálních sítí.
Jistotu v tom, co nás čeká, nemají ostatně ani samotní vizionáři. Dobrá je v tomto ohledu historka popisující to, jak spoluzakladatel Applu Steve Wozniak během jednoho jediného roku zastával hned tři různé názory na singularitu. Nejdřív tvrdil, že budoucnost člověka vedle superchytré umělé inteligence bude „děsivá“, poté obrátil s tím, že se budeme mít tak dobře jako „domácí mazlíčci“, a nakonec prohlásil, že počítače pravděpodobně nikdy nepřekonají lidskou intuici. Stačí si vybrat.
.png){kind=avatar}
