Do března to byl benefit, který šéfové a personalisté většinou dávkovali na farmaceutických vahách. Do kanceláře se prostě majoritně chodilo, pětkrát týdně a na osm hodin. I v době internetu a online komunikace. O takzvaných svobodných firmách se psaly texty do rubrik typu „tržiště senzací“. Pak udeřil covid.
A o tři čtvrtě roku později zde podle všeho máme nový status quo. Dobu, která má každodenní chození bílých límečků do kanceláře z velké části zasunout mezi nemoderní a zastaralé koncepty jako psací stroje, open office / malé kanceláře nebo… (doplňte, co z toho, co za posledních pět až deset let z vaší kanceláře zmizelo, vám nejvíc chybí). A stovky firem včetně těch nejznámějších, jako je Facebook nebo Microsoft, signalizují, že svoje zaměstnance zpátky do kanceláří hnát nebudou. Twitter dokonce ústy svého šéfa Jacka Dorseye oznámil, že pokud se jeho zaměstnanci nebudou chtít za své stoly v ústředí firmy vrátit vůbec, home office se prodlouží na neurčito. Google v posledních červencových dnech uvedl, že pro jeho zaměstnance se home office natáhne až do letních prázdnin roku 2021. Práce z domova a větší balanc soukromého a profesního života mají být novou normou.
Diskuse, jaké tento okolnostmi akcelerovaný trend bude mít trvání a jaké budou jeho implikace, zní ze všech stran. Někteří mají jasno a ve světových médiích se objevují texty s titulky v duchu toho červnového ze CNN „This might just be the end of the office as we know it“. Otázka tak zní, zdali po dvou stoletích (za začátek „doby kancelářské“ se považuje otevření ředitelství Východoindické společnosti v Londýně roku 1822) epocha, kdy si bílé límečky chodily v pracovních dnech vedle sebe sednout do jedné budovy, opravdu nezačala náhle psát svou poslední kapitolu.
Produktivita na home office? Šéfové jsou skeptičtí, průzkumy to vyvracejí
Všichni o tom mluvili, všichni o tom věděli, až doposud ale opravdová práce z domova byla skutečně spíše zvláštností. Impulzů, které přitom v očích proponentů tohoto trendu měly spustit hromadný odchod z kanceláří v posledních dvaceti letech, bylo hned několik. Na konci 20. století to byl nejprve nástup internetu, jenž měl iniciovat dobu bezpapírovou a učinit kancelářské stoly jako pomyslné skladiště složek a dokumentů irelevantními. Poté přišlo 11. září, kdy ochotu cestovat, byť jen do kanceláře, měly umenšovat obavy o bezpečnost. Naposledy se pak předpokládalo, že chuť Američanů cestovat do kanceláře sníží ekonomické problémy definované krachem Lehman Brothers v roce 2008. Ani tehdy se tato očekávání nenaplnila. A tak než se z Wu-chanu začal po planetě šířit vir se „slunečním jménem“, byli podle studie agentury FlexJobs pracující na dálku třeba v Americe výraznou menšinou a trvale takto pracoval jen každý třicátý zaměstnanec (3,4 procenta). Číslo sice mělo rostoucí trend a mezi roky 2005 a 2018 se téměř ztrojnásobilo, pořád ale šlo o zanedbatelný podíl. Ten mírně zvyšovali lidé, kteří z domova pracovali částečně, globálně odhadovaných 10 procent ale stále zůstává minoritou.
„Nějakou dobu trvá, než se adaptují na nové technologie nebo nový styl práce. Produktivita na začátku obvykle klesne, pak se ale začnou investice vyplácet.“
Jako hlavní překážka znělo jedno slovo: produktivita. Šéfové nevěřili, že jejich podřízení budou bez dohledu dlouhodobě plnit své úkoly. Vědci tento předpoklad nedokázali stoprocentně potvrdit ani vyvrátit. Stávající průzkumy nicméně naznačují, že jde spíše o předsudek. Třeba respektovaná Stanfordská univerzita přišla v roce 2015 s výzkumem, podle kterého byli zaměstnanci čínské společnosti XXXX.com při práci z domova ve srovnání s kanceláří produktivnější o 13 procent a zároveň se u nich prodloužila i doba, po kterou ve firmě zůstávali. Podle ekonoma z MIT Erika Brynjolfssona, který se proslavil bestsellerem „Druhý věk strojů“ a budoucnosti práce se dlouhodobě věnuje, je zase otázka produktivity symbolizována křivkou ve tvaru písmene J. „Jedná se o v datech patrný trend, kdy firmám i zaměstnancům nějakou dobu trvá, než se adaptují na nové technologie nebo nový styl práce. Produktivita tak na začátku sledovaného období obvykle klesne. Pak se ale začnou investice vyplácet,“ upřesňuje pro rozhlasovou stanici NPR Brynjolfsson a jako příklad dává třeba elektřinu. „Až třicet let někde trvalo, než průmysl plně přezbrojil a začal využívat její výhody. Ta změna a benefit z ní plynoucí prostě nejsou okamžité,“ dodává s tím, že podobné to bylo i s parním strojem nebo třeba s internetem. Odborníci zároveň predikují, že s větším příklonem k práci z domova budou akcelerovat i technologie, které ji budou ulehčovat. Nejčastěji se zmiňuje třeba virtuální realita, jež by mohla zaměstnance do jedné zasedací místnosti v následujících letech vrátit alespoň pomyslně.
Diskuse ohledně kancelářské produktivity samozřejmě není nic nového a táhne se pravděpodobně od momentu, kdy první bílý límeček vstoupil do výše zmíněného sídla Východoindické společnosti. Novodobé pozice odpůrců kanceláří asi nejlépe shrnula francouzská psychoanalytička Corinne Maier, která v roce 2004 – na základě své zkušenosti zaměstnance energetické společnosti EdF – vydala knihu, jež v češtině vyšla pod názvem „Lenosti… buď pozdravena!“. Maier v ní popisuje nulovou efektivitu zaměstnanců, kteří ztrácejí čas na sérii mítinků, držením se nařízených postupů a absolvováním povinné administrativy. Maier přitom tvrdila, že svoji práci byla schopna zvládnout za čtvrtinu pracovní doby. Vzhledem k mezinárodnímu úspěchu své knihy s tímto názorem zjevně nebyla osamocena.
Nižší náklady, spokojení zaměstnanci a třeba i pokles nájmů. Ale…
Pokud akceptujeme nezměněnou, nebo dokonce zvýšenou produktivitu, navazující výhody jsou na první pohled zřejmé. Zaměstnanci šetří čas a zdroje potřebné na dopravu. Zaměstnavatelé mohou říznout do velikosti potřebných kancelářských prostor a ušetřit tisíce či miliony na nájemném. Kanceláře organizované přes Slack/Zoom/Teams umožňují HR oddělení lovit v geograficky mnohem širším spektru talentů. Největším benefitem je nicméně spokojenost zaměstnanců. Těm ve většině případů vyhovuje možnost si adaptovat pracovní rozvrh na soukromý život. Jak moc, záleží na průzkumu, kterým si toto tvrzení podepřete. Česká online platforma Survio kupříkladu na vzorku zaměstnanců 650 firem, které je nechaly pracovat z domova, zjistila, že domácí kancelář vyhovuje 65 procentům odpovídajících bílých límečků, zatímco na akci „zpátky do firemních lavic“ se těšilo pouhých 3,5 procenta oslovených.
Další konsekvence jsou viditelné méně. Zvýšení využívání home office totiž může mít i „nepředpokládané“ účinky. Na definitivní potvrzení příčinných souvislostí si ještě počkáme, ale jedním z dopadů by podle expertů mohlo být třeba zmírnění hladu po nemovitostech ve velkých aglomeracích a navázané snížení nájmů. Třeba v San Franciscu v centru Silicon Valley podle realitního webu Zumper klesly za červen 2020 ceny nájmů jednopokojových bytů o osminu. Podobný vývoj hlásí i další dobře placenými profesionály saturované oblasti. Je samozřejmě příliš brzy označit tuto „cestu z města“ za trend, příklad nicméně dobře ilustruje, jaké společenské dopady může širší adopce home office přinést.
„Vypadává na první pohled nenápadná, ale důležitá náhodná komunikace mezi jednotlivými zaměstnanci, z níž se často rodí inovace.“
.jpg)
… ztráta loajality a osobního kontaktu, méně nápadů
Existují ale i opačné argumenty, které skeptici používají k odůvodnění svých slov „ne tak rychle“. IBM měla už před deseti lety 40 procent své 390tisícové zaměstnanecké armády na home office. Výsledky Big Blue nicméně maximálně stagnovaly a před třemi roky vedení zavelelo „zpátky do kanceláří“. „Práce z domova je zásadní strategický krok, žádná jednoduchá taktika, jak ušetřit peníze,“ cituje New York Times Kate Listerovou, šéfku firmy s příznačným názvem Global Workplace Analytics. „Jde především o důvěru. Takže se ptejte: Důvěřujete lidem?“ dodává. Těch firem, které v minulosti s velkou slávou oznamovaly opouštění kanceláří, aby pak daleko tišeji přiznaly, že zkušenosti nejsou dobré, a povolaly zaměstnance zpátky, je vedle IBM celá řada. Procesem prošli třeba Best Buy, Aetna, Yahoo! nebo Reddit.
Asi nejsilnější argumenty proti práci z domova formulovala před pár lety Marissa Mayer. Po převzetí otěží Yahoo! jako jeden z prvních kroků zrušila se slovy „Yahoo! potřebuje každodenní interakci svých zaměstnanců a nápady z ní vyplývající“ v roce 2013 veškerý home office a vrátila zaměstnance zpět do firemního sídla. Firmě jako takové to moc nepomohlo, Mayer nicméně definovala jednu z hlavních výtek expertů směrem k práci z domu: vypadává na první pohled nenápadná, ale důležitá náhodná komunikace mezi jednotlivými zaměstnanci, z níž se často rodí inovace. Podobný názor zastává také jeden z dvojice šéfů a zakladatelů Netflixu Reed Hastings. Podle něj práce z domova komplikuje probírání nápadů. „Nevidím v tom žádná pozitiva. Nemožnost osobního kontaktu je pouze a jen negativní,“ nechal se letos v září slyšet Hastings s tím, že zaměstnanci se do kanceláří vrátí, až bude většina z nich proti covidu-19 očkovaná.
Dalším minusem je podle psychologů třeba izolovanost domácích zaměstnanců, která často ústí v pocit nezúčastněnosti a ztrátu loajality. Skeptici zároveň upozorňují, že technologičtí giganti typu Apple nebo Google v posledních deseti letech ekonomické expanze investovali miliardy do budování firemních center a kampusů, které měly – mimo jiné svým futuristickým designem nebo vychytávkami na pracovišti – pomoci přitáhnout ty nejtalentovanější z talentovaných. Globálně známým se stal Googleplex od Alphabet nebo futuristický létající talíř, který si podle návrhu Normana Fostera staví Apple v Cupertinu. To bude v dlouhodobém rozhodování též hrát roli. Ostatně šéf Applu Tim Cook v září připustil, že některé aspekty práce z domova sice už zůstanou ve firmě natrvalo, zároveň ale zdůraznil její limity právě v chybějícím fyzickém kontaktu s kolegy, absenci neplánovaných, ale často efektivnějších schůzek nebo oné náhodné komunikace na chodbách.
Vědci se shodnou: samota škodí zdraví
Ať se přikláníte ke kterékoliv ze stran argumentů, momentálně se zdá být zřejmé, že způsoby, jak a především kde pracujeme, se v následujících letech promění. A kanceláře, jež se za posledních 200 let staly součástí naší popkultury (komiks Dilbert, seriál Mad Men nebo oscarová klasika The Apartment), čeká změna, ostatně jako většinu dosavadních pracovních procesů. Zatím se zdá, že firmy budou skládat své další kroky z několika možných ingrediencí. Role práce z domova se jednoznačně posílí. Na druhou stranu i úspěch nedávno „zkrachovalého“ WeWorku naznačoval, že nemálo investorů věří v koncept uvolněnější kanceláře, kterou si ale většina zaměstnanců doma replikovat nemůže. Nemluvě o tom, že člověk potřebuje lidský kontakt. Ostatně existuje vědecky úzus, že samota je zdraví škodlivá, a některé odhady hovoří o tom, že ve své extrémní podobě může délku života zkrátit až o 15 let. V následujících letech tak podle všeho budeme svědky a zároveň přímými účastníky experimentu, v rámci kterého budeme hledat optimální nastavení.
.png){kind=avatar}
