V rodině lotyšské lékařky s příznačným jménem Rodina se rozhořel spor o péči o stárnoucí maminku. Rozepře se spolu s rodinnou fotografií dostala až na stránky místních novin a následně i do televizního vysílání. Obě reportáže vylíčily paní Rodinu v nelichotivém světle jako osobu, která se odmítla starat o vlastní matku a během její hospitalizace prodala matkou do té doby obývaný byt. Nespokojená s rozhodnutím vnitrostátních soudů se paní Rodina domáhala odškodnění u ESLP.
Ten při posuzování podobných případů zdůraznil nutnost zkoumat existenci a oprávněnost veřejného zájmu na dané situaci, stupeň veřejné známosti dotčené osoby, tematické zaměření reportáží, předchozí jednání dotčené osoby a kontext, formu i následky zveřejnění získaných informací i dokumentace včetně obrazových záznamů. V této souvislosti ESLP podotknul, že audiovizuální média mívají v porovnání s tištěnými médii bezprostřední a silnější dopad.
Jak navíc uznal už vnitrostátní soud, některá prohlášení v reportážích se nezakládala na pravdě. ESLP proto zkritizoval celkovou tendenčnost reportáží a nezohlednění objektivně (soudem potvrzeného) špatného duševního stavu matky paní Rodiny ve vztahu k jejím vyjádřením. ESLP také zdůraznil, že pouhé poskytnutí prostoru v reportáži k vyjádření osobám, které s medializací nesouhlasí, není v podobné situaci dostačující.
ESLP tak došel k závěru, že lotyšské soudy selhaly při stanovení spravedlivé rovnováhy mezi právem na respektování rodinného a soukromého života a svobodou projevu a negativně tak zasáhly do soukromí, cti a důstojnosti paní Rodiny.
