Automobilový průmysl: revoluce začínají potichu

Budeme svědky restrukturalizace této oblasti, větší a větší roli bude hrát regionální rozdělení a dostupnost surovin, světové silnice si – téměř rovným dílem – rozdělí různé druhy pohonů. S velkou pravděpodobností se změní obchodní model s dealery, jak jej známe dnes, a na významu budou čím dál víc nabývat velké objemy dat a výpočetní technika v autech obecně. Letos se účastníci průzkumu poprvé dívali nikoliv k pětiletému horizontu, ale až do roku 2030.

Bouře na obzoru
Kostičky v branži se podle respondentů průzkumu přeskládají, přičemž klíčové bude stavět na pevných základech znalostí a zkušeností z předešlých desetiletí, stejně jako schopnost najít si v novém ekosystému své místo a tím si zajistit budoucí příjmy.

Dva roky se konektivita a digitalizace držely na druhé příčce, tentokrát už je šéfové firem považují za trend číslo jedna. Do roku 2030 tuto oblast spatřuje jako klíčovou 59 % z nich. V těsném závěsu následují elektromobily, palivové články a hybridní technologie.

Automobilový svět se promění rovněž z pohledu výrobních lokalit. A Evropa si ve vyhlídkách manažerů moc dobře nevede. Zatímco dnes se na starém kontinentu vyrábí 15 % světových automobilů, za deset let to bude méně než 5 %. Alespoň si to myslí 67 % respondentů (především z Asie a Severní Ameriky, evropští manažeři tak strmý pokles většinou nečekají). Lídrem v oblasti čisté elektromobility se stane Čína, a jelikož je tato země jedním ze tří největších producentů součástí do akumulátorů, řada zemí na ní bude ještě závislejší než dnes.

Větší vliv na podnikání budou mít v následující dekádě regulační opatření. Myslí si to 77 % dotázaných. Dalším zajímavým údajem je, že tři ze čtyř manažerů se domnívají, že největší vliv na to, jaký typ pohonu bude v regionech dominovat, bude mít lokální dostupnost surovin.

Většina dotázaných (60 %) si myslí, že přestaneme rozlišovat mezi osobní a nákladní dopravou, a 77 % se domnívá, že tradiční veřejná hromadná doprava během deseti let ustoupí individuálním „kapslím“ objednávaným na přání.

Zajde spalovací motor na úbytě?
Zmiňovaná dostupnost surovin, průmyslové strategie a portfolia dodavatelů budou mít zásadní vliv na to, který pohon bude v jednotlivých oblastech světa nejvíc zastoupen. Kolem roku 2040 by rozdělení mohlo být následující: elektromobily 30 %, vodíkové články 23 %, spalovací motory 23 % a hybridy 25 %.

Že je elektromobilita jednoznačným trendem, na tom se většina manažerů shoduje. Její nástup ovšem je a bude pomalejší, než se ještě nedávno čekalo. Za hlavní překážky vstupu do elektrického světa označují účastníci průzkumu cenu technologií (35 %), nabíjecí infrastrukturu (24 %) a dojezd elektromobilů (18 %). Zdrženlivost panuje také stran překotného rozvoje autonomní jízdy. Kromě pocitu, že bychom v této oblasti měli uvažovat trochu jinak, se 71 % respondentů domnívá, že pokud autonomní a tradiční vozy na silnicích neoddělíme, povede to k vážným bezpečnostním rizikům.

Měli bychom na to jít jinak
Manažeři se shodují na tom, že se dnes příliš soustředíme na izolo­vané technologie a málo se věnujeme infrastruktuře a tvorbě „ekosystémů“. Kdybychom se více zaměřili na aplikace – například na město a jedno řešení, které bude zahrnovat autonomní, elektrické, sdílené vozy a infrastrukturu –, bylo by mnohem snazší vymýšlet obchodní modely a řešení. V GAES často zaznívá, že komplexnější pojetí ekosystémů umožní přesněji popsat životní prostředí, nezbytnou infrastrukturu a technologie zabudované ve vozech. Společnosti, které jako první dokážou skloubit pohled lokality (město, hlavní doprava mimo něj, odlehlejší místa) s „ekosystémovými“ technologiemi (elektro, sdílené, autonomní) a infrastrukturou (konektivita jako například 5G sítě, dopravní a dobíjecí infrastruktura), se stanou lídry v odvětví. Naopak ty, které se zabývají jen jednotlivými technologiemi, se nakonec stanou pouhými subdodavateli těch prvních.